Limity homeopatické léčby

Je možné bez nadsázky říci, že neexistuje nemoc těla ani ducha, již by homeopatie za jistých podmínek nedokázala léčit. Dokonce i v řadě terminálních stavů dokáže pomáhat minimálně paliativně a na rozdíl od konvenčních léčiv bez nežádoucích vedlejších účinků.

Je ovšem také pravda, že účinnost homeopatické léčby je vedle objektivně ovlivnitelných aspektů závislá na tzv. vitální síle organismu (Hahnemann zde používá termín dynamis) nemocného člověka, tedy na jeho schopnosti reagovat na impulz, kterým je právě podaný homeopatický lék (ideálně pacientovo similimum). Jak již bylo řečeno na jiném místě, každý organismus v sobě zahrnuje schopnost sám sebe uzdravit. Tato schopnost (či přesněji její úroveň) je ovšem proměnlivá veličina, to znamená, že se u jednoho konkrétního člověka během života mění v závislosti na řadě faktorů.

Z výše řečeného je nasnadě, že pokud k homeopatovi přijdou dva pacienti se stejnou diagnózou a dokonce se stejnou alopatickou prognózou stanovenou na základě velmi podrobných testů, rozborů a vyšetření, z homeopatického pohledu může být jejich prognóza diametrálně rozdílná.