Pojetí nemoci, principy a cíl homeopatické léčby
Homeopatická léčba je založena na zcela jiných principech než alopatická (klasická) medicína. Jde o celostní léčebnou metodu, která veškerá onemocnění člověka zkoumá a také léčí v souvislostech. Vychází z předpokladu, že každé onemocnění na úrovni fyzické má svůj původ na hlubších úrovních lidské bytosti.
Homeopatie na rozdíl od klasické medicíny neléčí nemoc, ale člověka. Důležité je také pojetí nemoci. Pro zjednodušení můžeme říci, že homeopaté vnímají nemoc jako stav disharmonie, na němž se svým dílem podílejí 3 základní faktory:
- Vnější vliv, původce, spouštěč (= virus, bakterie, plíseň, prochlazení, nadměrné slunění, šok …)
- Individuální nastavení člověka (= dispozice k určitému druhu onemocnění)
- Citlivost, náchylnost, vnímavost (= míra, bod, hranice, po jejímž dosažení dotyčný onemocní jakoukoli nemocí; právě na tomto faktoru závisí, zda při kontaktu s původcem nemoci či stresovou situací daný jedinec onemocní, či nikoli).
Dá se říci, že homeopatie mj. vychází z předpokladu, že každý živý organismus, který je schopný „vygenerovat“ nemoc, v sobě zároveň skrývá sílu schopnou tuto nemoc vyléčit. Protože ale nemocný organismus je nějakým způsobem na různých úrovních (fyzické, emoční, mentální) vychýlený z rovnováhy, většinou na tuto svoji schopnost „pozapomene“. A od toho je tu právě homeopatie, která chybějící informaci organismu dodá a zahájí tak proces jeho uzdravování.
Určitě vás teď napadá, jak se dá zjistit, jakou informaci ten který člověk potřebuje? A tady právě narážíme na jeden ze základních principů homeopatie, vlastně ten nejzákladnější a sice: „podobné se léčí podobným“. Zákon podobnosti formuloval již v roce 1790 muž, který je považován za zakladatele homeopatie, Samuel Hahnemann (1755 – 1843). „Similia similibus curantur“, neboli volně přeloženo: „Podobné nechť je léčeno podobným“. Pokud bychom chtěli tento zákon blíže vysvětlit, řekli bychom, že homeopatie vychází z předpokladu (nesčetněkrát potvrzeného v praxi), že substance, jež je schopná u zdravého člověka vyvolat jistou škálu symptomů, je schopna stejné symptomy léčit u člověka nemocného.
Tady vzniká mj. obrovský prostor pro individuální přístup ke každému pacientovi. Pokusím se vše vysvětlit na příkladu. Jsem si zcela vědomá schematičnosti a zjednodušení níže uvedené situace, ale myslím, že může pomoci k pochopení zásadního rozdílu mezi homeopatickým a alopatickým přístupem.
Představme si dvě ženy: obě jsou matkami dvou dětí, obě jsou na mateřské dovolené (i když ta druhá z nich pravděpodobně podruhé otěhotněla neplánovaně), obě přijdou k lékaři s úporným recidivujícím gynekologickým výtokem. Pokud by zašly k praktikovi či gynekologovi, odnesly by si s největší pravděpodobností stejný lék (nebo alespoň lék ze stejné lékové skupiny, zpravidla se lišící pouze výrobcem, popř. množstvím účinné látky). Když tyto dvě ženy přijdou k homeopatovi, s největší pravděpodobností odejde každá se zcela jiným lékem. Proč? Při homeopatickém vyšetření (používáme termín odběr případu) na sebe první z žen prozradí, že má silné pečovatelské pudy ve vztahu ke svým dětem i manželovi, že je velmi lítostivá, dělá jí dobře útěcha a nesnáší vydýchané místnosti – stále větrá a touží po čerstvém vzduchu. Takováto žena si z ordinace homeopata s největší pravděpodobností na léčbu výtoku (a nejen jeho) odnese lék Pulsatilla. Naše druhá homeopatická pacientka prozradí, že je velmi otrávená z domácích prací, těší se do zaměstnání – pobyt na MD ji totálně vyčerpává a nenaplňuje její ambice. Když vám ještě prozradí, že je zimomřivá, miluje tanec a kyselé, pravděpodobně odejde s dávkou léku Sepia.
Cílem homeopatické léčby je obnovení zdraví, harmonie, plné obnovení vitální (= životní) síly, nespokojí se s pouhým potlačením symptomů. Vyplývá to zcela logicky z pojetí nemoci v očích Samuela Hahnemanna. Ve svém Organonu napsal, že příznaky (rozuměj fyzické symptomy) nejsou nemocí. Nemoc je podle něj právě ono narušení životní síly, dynamické nebo duchovní síly, která „oživuje“ člověka. Podstatné je to, že už Hahnemann si uvědomoval, že příčina nemoci se nachází na psychické či energetické úrovni (nikoli na úrovni fyzické).