Tellurium na bolavá bedra

Doma není nikdo prorokem. Kovářova kobyla chodí bosa. Taková a jim podobná úsloví mi naskakují v mysli vždy, když mám sama sobě homeopaticky akutně pomoci. Lidem kolem rozdávám rady (mnohdy dokonce užitečné a účinné), jak zatočit s různými neduhy. Když si něco zasedne na mě samotnou, není to žádná sláva. Jasně, když nešikovně upadnu, Arnica je první volba. A pár podobných rychlých a účinných nápadů bych snad z paměti taky vydolovala. Když je ale člověk paralyzovaný bolestí, nevím jak ostatní kolegové, ale mně to zkrátka nějak nespíná.

Při páteční mrazivé vyjížďce po Vysočině jsem sice načerpala slušnou sbírku oku, mysli i duši lahodících výjevů, bohužel jsem si ale také uhnala neméně slušného housera. 😥  Páteční večer jsem z velké části strávila ve vaně (zhusta doplňujíc horkou vodu), abych po výletě náležitě rozmrzla. Nevím, jestli to bylo tím, že omrzliny o sobě dávaly vědět hlasitěji, ale uléhala jsem v relativní pohodě – rozuměj rozmrzlá a bez bolesti. Zážitků a aktivity bylo v uplynulém dni až nad hlavu, následoval spánek vydatný a hluboký.

Ráno se dostavil šok. Při prvním pokusu opustit lůžko mnou projela šílená bolest. Ta se opakovala, skoro bych řekla i stupňovala s každým pohybem. Připlazila jsem se k homeo lékárničce a pozřela pár kuliček Bryonie, protože jsem s ní měla v podobné indikaci v minulosti dobrou zkušenost. Po několika minutách jsem lék zopakovala, nechala jsem se namasírovat homeopatickou mastí s Arnicou, Hypericem a dalšími složkami a sobotní nenáročný program absolvovala bez větších potíží. Bryonii jsem ještě dvakrát během dne zopakovala. Navečer se bolesti v poněkud mírnější podobě vrátily a Bryonia už nepřinášela efekt. Manžel se před spaním nabídl, že mě namasíruje nějakou jeho osvědčenou bylinnou mastí. Souhlasila jsem. Masáž jsem vnímala jako velmi bolestivou a nepříjemnou, ale vydržela jsem s vidinou, že bylinky začnou působit. Bohužel jsem doufala marně. Následovala noc více probdělá než prosněná. Na zádech nebylo možné ležet vůbec a bolest mě nutila stále měnit polohu.

Následovalo ráno o stupínek nepříjemnější než to sobotní. Nemohla jsem se pořádně narovnat, každý pohyb bolestivý. Vzhledem k nočnímu neklidu jsem sáhla po Rhus toxu. Velmi mírná úleva, která mi umožnila absolvovat snídani a zasednout k počítači. Bolest o poznání silnější vpravo, vyzařovala do dolních končetin a nejsilněji do pravého stehna. Rhus tox přes opakování neboduje tak, jak bych si představovala.

Sedím u počítače a tupě zírám do repertorizačního programu. A najednou mě „osvítilo“. Vzpomněla jsem si na kratičký osobní příběh francouzského psychiatra a homeopata W. Suerincka, který nám nedávno vyprávěl na bratislavském semináři. Jeho problém byl velmi podobný, ovšem okolnosti byly jiné. Minimálně byl dost znevýhodněn tím, že se v typickém ohnutém znehybnění ocitl na lyžařském svahu. Také nám vyprávěl, že v momentu akutního šílenství vůbec netušil, co užít. (To potěší! Nemám to tak jenom já. 😉  ) Též učinil pár zoufalých pokusů typu Arnica, Aconitum, Nux vomica … Dokonce využil i nápovědy přítele na telefonu. (Já jsem konzultovala s kamarádkou homeopatkou na chatu.) Všechno marné. Pak se po užití tuším Nux vomicy doplížil domů, sedl k repertoriu a jako jednu z rubrik použil takovou, které pokrývala etiologii jeho zranění. Prožíval nádherné období, byl plný elánu, nadšení, radosti. Té radosti bylo až moc. A tak vedle několika málo rubrik jako základní použil tu, která vnímá jako příčinu onemocnění přílišnou radost, tedy: „Mind; joy; ailments from, agg.; excessive.“ V této rubrice je v počítačovém repertoriu Complete 30 léků a jediným lékem v nejvyšším stupni je zde Coffea. Ta doktora Suerincka rychle, účinně a trvale z problému dostala.

I když v mém případě bylo v pátek radosti dost, rozhodně bych netvrdila, že příliš. Coffea se mým lékem tentokrát nestala. Předpokládala jsem, že jsem si ten problém uhnala delším pobytem v nepříjemném chladu. Ale úplně jsem zapomněla na jednu maličkost. V jednom momentu při stoupání jsem nezvládla stroj, dostala smyk a kontaktovala jsem se až nepříjemně důvěrně s povrchem cyklostezky. Naznala jsem, že by bylo fajn i tuhle okolnost zohlednit v repertorizaci.

Zadala jsem následující rubriky:

Back; pain; sacral region; injuries, after

Back; pain; sacral region; lying; agg.

Back; pain; sacral region; lying; agg.; back, on

Back; pain; sacral region; motion; agg.

Back; pain; sacral region; pressure; agg.

Back; pain; sacral region; extending to; lower limbs

Back; pain; sacral region; extending to; thighs; right

Všechny rubriky pokrýval pouze jeden lék – Tellurium. Nebylo o čem uvažovat. Už po druhé dávce třicáté potence bylo evidentní zlepšení a po třetí dávce bolest ustoupila úplně. Tentýž den kolem oběda jsem si mohla užívat slovy nepopsatelný pocit svobodného a bezbolestného pohybu. A tento stav trvá dosud.  🙂

Tellurium jsem v této indikaci sama pro sebe objevila poprvé. Nikdy jsem ho nepoužila jako akutní lék, pouze jednou jsem měla tu čest u pacienta, který obrazu odpovídal konstitučně. Tehdy mě k léku ale nepřivedla klasická repertorizace, ale Scholtenovana metoda. Tento minerální lék leží v periodě stříbra v 16. stádiu. Možná to někomu bude připadat jako spekulace, ale já jsem se v tom obraze trošičku našla i mentálně. Řadu týdnů jsem v hlavě nosila náměty na několik článků, ale nebyla jsem schopná nic kloudného vyplodit. Neustále jsem se sama sobě vymlouvala na nedostatek času, a kdo ví, na co ještě. Když skloubíme některá témata periody stříbra a 16. stádia, vyjde nám mj. tvořivost, inspirace, myšlenky, představivost, fantazie, ale také lenivost, lhostejnost, zanedbávání, žití ze zásob … Sečteno a podtrženo: ztráta a zanedbávání tvořivosti.

Tak uvidíme, jestli Tellurium 30C pořeší i tohle. Minimálně jsem se dokopala k tomu sepsat tuto aktuální zkušenost. A pro každý případ mám v zásobě i 200 a 1M.  😉