Strašák jménem klíště

Tak tu zase máme už pár pátků nechvalně populární sezónu, kdy se těmto roztočům mimořádně daří. A protože i v mém okolí už se vyskytlo pár jedinců, kteří se bez svého zájmu a vědomí stali hostiteli tohoto klepítkatce, přimělo mě to k úvaze. Především mi s přibývajícím věkem a snad i zkušenostmi začíná vadit atmosféra strachu, která se kolem nákazy, přenášené právě klíšťaty šíří. Bezpečně mě nadzvedne hysterická Červená Karkulka v děsuplné reklamě budící dojem, že pokud se okamžitě nenecháte naočkovat, nemůžete nadcházející sezónu přežít se zdravou kůží a mozkem.

Jistě, jak klíšťová encefalitida, tak lymská borelióza jsou vážná onemocnění, ba dokonce mohou mít fatální následky. Ale ty může mít pro každého z nás třeba i každodenní vykročení z bezpečí našeho domova. A už vůbec nehodlám domýšlet, co se nám může stát i za těmi domovními dveřmi. Pokud někdo vytrvale odmítá vycházet z domova, protože by ho mohlo srazit auto, zakousnout sousedův pes nebo napadnout terorista, budeme to považovat za pádný důvod k návštěvě psychiatra. Ano, nepopírám. Jak se cokoli z toho stát může, můžeme se také potkat s infikovaným klíštětem. A co se má stát, to se taky stane.

Nerada bych v čtenáři svými úvahami vzbudila dojem, že jsem fatalistka (když už, tak jenom malinko  😉 ). Takže, abych to trošku napravila, přiznám se, že nezavrhuji prevenci. A pokud mohu něco udělat pro klid a pocit bezpečí sebe i mých blízkých, udělám to. Ale nebudu s každou přisátou potvůrkou hystericky křičet a v hlavě snovat katastrofické scénáře, co všechno z toho může být. Víte přece (nebo aspoň tušíte), jak mocná je myšlenka!

Pokud mě už znáte, jistě tušíte, že očkování za žádoucí prevenci nepovažuji. Ale nehodlám svůj názor nikomu vnucovat. Pokud očkování věříte, zařiďte se podle sebe. Jenom pro podporu svého názoru uvedu, že jsou popsány případy, kdy onemocnění propuklo i u naočkovaného jedince, stejně tak případy, kde se dá uvažovat o tom, že očkování bylo onou poslední pověstnou kapkou, která spustila autoimunitní onemocnění. A i kdybychom nakrásně připustili, že očkování proti klíšťové encefalitidě je účinné, musíme vzít v úvahu, že se toto onemocnění objevuje v řadě typů (podle konkrétního původce) a očkování nejsou a ani nemohou být kompletní. A zjednodušeně řečeno platí stejný mechanismus jako u jiných vakcín, kde původců onemocnění je více (např. vakcíny proti pneumokokům, HPV a také např. chřipce). Vakcína vás možná ochrání před typy, které zahrnuje, ale učiní vás extrémně vnímavými k těm typům původců, které neobsahuje. A vůbec, nehodlám tento článek zasvětit očkování, to je kapitola sama o sobě a navíc to už zpracovala řada povolanějších. Kdo bude chtít, určitě si dohledá. Pokud se vám hledat nechce, a přesto byste prahli po větším množství informací o tomto očkování, můžete mrknout třeba sem.

Navíc očkování existuje pouze proti encefalitidě, nikoli proti borelióze, která dokáže být mnohem závažnější a komplikovanější z pohledu alopatické léčby. Podle statistik více než třetina postižených nereaguje na antibiotickou léčbu nebo u nich dochází k častým relapsům. Nehledě na to, že řada nakažených o své nákaze vůbec nemá tušení, mj. proto, že se u nich nevyskytla typická skvrna (erythema migrans), která se podle některých odhadů objeví jen u poloviny postižených. Další příznaky jsou nespecifické a je možné je zaměnit s jakýmkoli jiným onemocněním. Toto závažné infekční onemocnění je způsobeno minimálně třemi druhy bakterií (spirochet). Zatímco v Severní Americe většinu onemocnění způsobí Borrelia burgdorferi, na starém kontinentu „vítězí“ jejich blízké příbuzné Borrelia afzelii a Borrelia garinii. Nejen v naší zemi je borelióza nejčastějším onemocněním přenášeným klíšťaty. Spirochety jsou neuvěřitelně adaptabilní a jsou mistryně převleků. Dokážou se nádherně zamaskovat a při svém složitém cyklu rozmnožování mají období, kdy se pěkně uhnízdí např. v okolí kloubů, tam si pěkně dřímají, nedávají o sobě vědět a nejsou ani prokazatelné v krvi. S takovými protivníky je boj více než náročný. U lidí, jež byli nakaženi boreliózou, která nebyla zavčasu rozeznána a náležitě léčena, se v dalších fázích mohou rozvinout závažné přidružené komplikace – srdeční onemocnění (např. angina pectoris), postižení na úrovni CNS, revmatoidní artritida, oční problémy a v neposlední řadě chronická únava.

Infekce (jak asi není těžké uhodnout) je nejlépe léčitelná ve své první fázi. Pokud je prokázána v pozdějších fázích, jsou vyhlídky na úplnou úzdravu prostředky alopatické medicíny velmi nejisté. Se svým arzenálem a postupem lege artis se lékaři v takových případech nutně omezují pouze na potlačování bolestí a mírnění dalších průvodních symptomů. Metaforicky řečeno tedy hasí požár, aniž by likvidovali jeho příčinu a ohnisko.

Co tedy považuji za vhodnou prevenci výše zmíněných onemocnění? Vyberte si:

• Před plánovanou návštěvou lesa, parku, zahrady či jiných klíšťaty vyhledávaných lokalit zvyšte přísun vitamínu B (např. B-komplex, nebo se nadlábněte kvasnicovou pomazánkou), zabijete dvě mouchy jednou ranou. Kromě vlastního posílení bude vaše kůže vylučovat odér, který klíšťatům moc nevoní, a tak pro ně nebudete dostatečně atraktivní. Podobnou službu vám může udělat dle babských receptů konzumace česneku, tady ovšem riskujete, že nebudete přitažliví nejen pro klíšťata. Ze stejného ranku jsou různé repelenty. Pokud vám vadí chemie, můžete si vyrobit vlastní, např. ze směsi levandule a rozmarýnu přelité vroucí vodou, vylouhované a zakonzervované vinným octem. V lednici v lahvi s rozprašovačem vydrží i měsíc. On by tedy vydržel i déle, ale silice pak vyprchají a účinnost je více než diskutabilní. Někteří volí jednodušší způsob – prostě použijí éterický olej z levandule.
• Nosit holínky (pokud není 35°C ve stínu a nechcete riskovat zapařené nožky) a světlejší oblečení, na němž lze parazita lépe identifikovat a vypořádat se s ním, ještě než začne hodovat na vaší krvi.
• Po každém pobytu v přírodě je vhodné se řádně prohlédnout, nebo o to požádat někoho, kdo s tím nemá problém (a ještě si možná přijde na své 😀 ).
• Nepanikařit, pokud nějakého již přisátého vetřelce objevíte. On totiž mechanismus zakousnutí, přisátí a následných akcí je poměrně složitá chemie. Spirochety, které sídlí ve střední části střeva klíštěte, vás musí vyhodnotit jako vhodného nového hostitele, musí se transformovat, pobalit kufry a připravit se na cestu k novému domovu. No a všechny tyhle štráchy nějakou dobu trvají. Pokud to chcete nastudovat detailně, vědecky a na úrovni, uvedu níže vhodnou literaturu. Tady se spokojíme s tím, že pokud klíště odstraníte do 12 hodin od přisátí, je téměř nulová šance, aby se spirochety stačily přemístit ze střeva klíštěte do vašeho krevního řečiště. Ve většině novějších zdrojů se uvádí jako bezpečná časová hranice (kdy vás tato infekce neohrozí, i když je klíště infikované) pro odstranění klíštěte 24 hodin od přisátí (některé pak dokonce až 36 hodin).
• Než začneme klíště odstraňovat, nezapomeneme na dezinfekci, ideální a zatím asi stále nepřekonaná je jodová tinktura (Jodisol). Pozor u alergických jedinců, tam budete muset sáhnout po nějaké méně razantní variantě – třeba EO levandule, nebo tinktura z třapatky nachové (echinacea), v krajním případě nepohrdneme ani kvalitním alkoholem (na kůži, ne k vnitřnímu užití; ačkoli u hysterických a dospělých jedinců nemůže škodit). Rozhodně nic nemažeme ničím mastným (olej, sádlo …) ve snaze klíště udusit.
• Při vlastním odstraňování zapomeňte na nějaké otáčení (aspoň nemusíte pracně lovit v paměti, jestli po směru, nebo proti směru hodinových ručiček) či kývání. Ideální je použít speciální pinzetu, přiložit ji co nejblíže kůži a prostě vytáhnout. Několikátou sezónu bezpečně a úspěšně používám speciální odstraňovač klíšťat. Jedná se o plastový plíšek, který má v rozích výřezy různé tloušťky uzpůsobené různé velikosti klíštěte. Artikl se nazývá odstraňovač klíšťat SkinOcare a oceníte jej nejen u sebe, ale také u vašich zvířecích miláčků. V některých lékárnách je mají skladem, jinde vám je do druhého dne ochotně objednají, stojí kolem padesátikoruny.
• Po odstranění klíštěte postupujeme jako u každého jiného poranění kůže. Znovu použijeme dezinfekci a pak můžeme napomáhat lepšímu hojení řadou dalších prostředků (např. EO levandule, homeopatické masti s obsahem Calenduly a Hyperica apod.), anebo prostě nechat naše tělo, aby si to ošéfovalo samo.

Když jsem začala jemnou agitkou proti strachu a pak vám výše naservírovala takové hrozné infekce a vylíčila všechny možné komplikace, nechci se s vámi loučit v takovém ustrašeném rozpoložení. Sice jsem naznačila, že možnosti alopatické medicíny jsou v mnoha ohledech a případech omezené, chci vás současně a za odměnu, že jste to dočetli až sem, uklidnit a ujistit, že nějaké východisko vždycky existuje. Že jsme svobodné bytosti, které vždycky mají možnost volby, jak se léčit. A i u těchto nemocí platí, že nám chtějí něco sdělit. Třeba je to u každého trošičku jiné. Ale když to sdělení pochopíme a vezmeme zodpovědnost do svých rukou, nějakou cestičku vždycky najdeme.

Můžeme třeba vyzkoušet fytoterapii (vynikající výsledky v jakékoli fázi onemocnění jsou dosahovány např. s tinkturou ze štětky soukenické – druh bodláku) a k zahození není ani homeopatická léčba. O té něco málo v příštím článku.

Doporučená literatura:

• Wolf-Dieter Storl: Přírodní léčba boreliózy
• Stephen Harrod Buhner: Borelióza

A nezapomeňte: Kdo se bojí, nesmí do lesa! A v lese je přece tak krásně.