Strachy při pobytu mimo domov

Markétka mě se svými rodiči navštívila před více jak dvěma lety, tehdy jí bylo devět. Fyzicky byla dívenka víceméně zdravá, ale rodiče ji chtěli o prázdninách poslat na dětský tábor a po loňských zkušenostech měli jisté obavy, že to dcerka nedá. O minulých prázdninách to chtěli prvně vyzkoušet, ale pokus nevyšel. Přestože se holčička těšila, měla tam dvě velmi dobré kamarádky, s nimiž byla dokonce ubytovaná, po dvou nocích si pro ni rodiče museli přijet. Byla smutná, tesknila, noci proplakala, trpěla nočními můrami a do prázdninových aktivit se příliš nezapojovala.

Rodiče by chtěli pořešit hlavně její strachy, které považují za neopodstatněné, sklony k nespavosti a úzkostem. Dále pak výkyvy při soustředění ve škole.

Z osobní anamnézy stojí za zmínku porod, během něhož malá uvízla v porodních cestách, a museli ji rozdýchávat. Když jsem se dotazovala na okolnosti těhotenství, maminka v přítomnosti děvčátka řekla, že byla velmi zklamaná, když jí na ultrazvuku oznámili, že s velkou pravděpodobností bude mít holčičku. Byla velmi nešťastná a dokonce plakala. Přála si totiž syna. Další psychomotorický vývoj byl v normě. Očkování prodělala pouze povinná bez závažnějších reakcí. Ve 4 letech měla neštovice, nijak vážně nemocná dosud nebyla, občas trpěla na kašle (spíše suché) a od malička má mírné problémy se zácpou, chodí 1x za 2 – 3 dny, stolice je pak velmi objemná. Jako miminko hodně trpěla na opruzeniny.

Je spíše horkokrevná, zpotí se při sebemenší námaze, ráda plave, studená voda jí vůbec nevadí. Je hodně žíznivá už odmalička. Vždycky jí hodně chutnalo mléko, dodneška se před spaním dožaduje teplého mléka, i když jinak má ráda nápoje spíše studené až ledové. Je dobrý jedlík, sní prakticky všechno, ale když si může vybrat, upřednostňuje všechno „nezdravé“. Má ráda sladké v jakékoli podobě, hranolky, smažený sýr, párky …

Vždycky ráda kreslila, a tak druhým rokem navštěvuje výtvarný kroužek ve škole. Ráda si hrává s panenkami, které neustále převléká a vymýšlí pro ně nejrůznější nové outfity. Dle slov maminky umí vše velmi pěkně sladit. I na svém oblečení si hodně zakládá. Už ve školce si diktovala, co si obleče, nenechá si do toho mluvit, poradit, je v tom velmi paličatá. Je ale neskutečně nepořádná. V tomto je prý spíše jako kluk. V pokojíčku má pravidelně hodně velký nepřehled. Do domácích prací se příliš nezapojuje, dělá to vždycky jen z donucení a poté, co se jí to několikrát zopakuje.

Má strach jít spát, chodí spát s tím, že neusne. Od tří let spává sama v pokojíku, ale stále chodila za rodiči. Od doby, co je s ní v pokojíku o tři roky mladší bratr, se to výrazně zlepšilo. Nicméně nechce spát potmě, musí být alespoň poodhrnuté žaluzie, aby pronikalo světlo z ulice. Před rokem viděla film Forrest Gump, v němž ji hluboce zasáhly válečné scény, které se jí pak vracely ve snech. Během posledních dvou měsíců to tak údajně měla denně. Maminka si s tím spojuje i její problémy s usínáním. Myslí si, že se bojí usnout, aby se jí ve snech tyto scény nevracely. Když chodí na výtvarný kroužek, nebo i jiné akce, mívá strach, že si ji nikdo nevyzvedne, že na ni zapomenou. Zhoršilo se to po jednom zážitku, kdy byli v rámci výtvarného kroužku malovat v přírodě a nečekaně začalo hustě pršet. Děti tak musely skončit dřív a ona byla poslední, když už si všechny ostatní někdo z rodičů vyzvedl. Propukla v pláč a klepala se strachy, že si ji nikdo nevyzvedne. Kromě tmy má také strach z hmyzu, pavouků, zlodějů, nechce nikde zůstávat sama a vadí jí scény ve filmech i pohádkách, kde se objevuje nějaké násilí. Na kritiku, pokárání reaguje zatvrzelostí, zasekne se, urazí se, přestane komunikovat, stáhne se do ústraní. Na jedné straně (zejména v prostředí, kde se cítí bezpečná a je obklopena známými lidmi a známým prostředím) má tendence se předvádět, zaujmout, upoutat na sebe pozornost. Působí jako rozumbrada, má nečekané nápady a postřehy. Na druhé straně je pro ni typická plachost a ostych před neznámými lidmi a v neznámých situacích (problém je i zajít sama na nákup, koupit si zmrzlinu, někam zavolat).

Když rodiče odešli na procházku a já jsem s dívenkou osaměla, přiznala se, že nesnáší mladšího bratra. Nedává to sice nijak okatě najevo, ale velmi jí vadí, že ho rodiče ve všem upřednostňují, za každou „blbinu“ ho chválí, zatímco ji nepochválí nikdy. Když se cokoli stane, vždycky je za viníka označena ona, přestože to evidentně způsobil bratr. I když je to úplně jasné, stejně vždycky okřiknou a potrestají ji, protože je starší a má mít rozum.

Markétka odešla s lékem Calcarea sulphurica 200C. S maminkou jsem zůstala ve spojení přes telefon a emaily. Dnes má za sebou malá pacientka dva pobyty na letních táborech, školu v přírodě a všechno ustála bez dříve obvyklých dramat. Dokonce chce častěji jezdit k babičce na venkov, čemuž se dříve bránila, nechtěla tam spávat. Zlepšil se spánek a je více soustředěná ve škole. Mamince přijde, že mnohem víc bere bratra. Stále je však nepořádná a k pomoci v domácnosti se také moc nehlásí. 😉

DŮLEŽITÉ!

Upozorňuji čtenáře, že každý pacient je individualita a bude na stejnou diagnózu, popřípadě stejný problém potřebovat jiný homeopatický lék.

Jména pacientů jsou z důvodu ochrany jejich osobních údajů změněna.