Případ ulcerózní kolitidy

Když ke mně slečna Světlana poprvé před více než dvěma lety přišla, bylo jí 27 let. Jejím hlavním problémem byla ulcerózní kolitida, tedy onemocnění, které řadíme mezi nespecifické záněty střeva a současně je součástí „balíčku“ autoimunitních onemocnění, který se v posledních letech úspěšně rozrůstá.

Požádala jsem pacientku, aby se mi pokusila popsat svoji životní situaci v době, kdy se u ní začaly projevovat první příznaky onemocnění.

Vybavuje si, že v té době to opravdu nebylo jednoduché. Rozešla se tehdy s přítelem, byla vystresovaná ze státnic na VŠ. Byla na tom psychicky velmi špatně. Vzpomíná si, že fyzické příznaky se vplížily velmi nepozorovaně a zpočátku jim vůbec nevěnovala pozornost. Nejdříve se objevovaly ojedinělé stopy světle červené krve ve stolici, myslela si, že jde o hemeroidy. Později se přidaly křeče, častá průjmovitá stolice s hleny a krví. V této fázi naznala, že by bylo vhodné situaci řešit. V nemocnici, kterou navštívila, její zdravotní potíže bagatelizovali a na vyšetření na gastroenterologii ji objednali až za půl roku. Mezitím došlo k progresi onemocnění.

V době první návštěvy u mě byla ve fázi akutní ataky, užívala kortikoidy (Prednison), Imuran a Asacol. V klidové fázi většinou snižuje dávky Prednisonu na 2,5 mg jedenkrát denně, užívá imunosupresiva a Asacol.

Největší zhoršení stavu přichází vždy ráno, za den má běžně 10 – 15 stolic, většina z nich proběhne ráno. Vyprázdnění předcházejí nepříjemné zvuky v břiše, silně a nekomfortně vnímané peristaltické pohyby, průjem je bezbolestný s hleny a krví s minimem pevných částic, spíše vodový.

V souvislosti se zvýšenými ztrátami krve pacientka rovněž trpí anémií, pravidelně dochází na kontroly na hematologii. Z KO je patrný nedostatek železa, dostala doporučení doplňovat železo jako suplement. Nedělalo jí to však dobře, a tak přípravek přestala užívat.

Při kolonoskopii před cca 2 lety se sondou nedostali dále než 12 cm, v další části bylo střevo natolik postiženo ulcerací, že při dalším pohybu sondy hrozila perforace střeva. Lékaři jí navrhovali dočasný vývod, toto řešení pacientka odmítla.

Z osobní anamnézy stojí za zmínku, že jako dítě trpěla na povleklé angíny s čepy, ve věku kolem 15 let prodělala v průběhu 1 roku 3x mononukleózu a byly jí odstraněny krční mandle.

V rodinné anamnéze je Crohnova nemoc u bratra a rakovina pankreatu u otce (zemřel ve 47 letech).

V další části našeho rozhovoru se zajímám o pacientčiny zájmy, touhy, práci, emocionální projevy, strachy, charakterové vlastnosti. Dozvídám se následující.

Baví ji jízda na kole, plavání, ráda je v přírodě. Miluje společnost a zlepšuje se v ní. Hraje na kytaru a zpívá jen tak pro radost, nemá žádný vyhraněný žánr. Miluje jízdu autem, velmi ráda řídí, když ale sedí na jiném místě, dělá se jí z jízdy nevolno. Říká, že když má nějaké trápení a potřebuje si pročistit hlavu, sedne do auta a jezdí jen tak, bez cíle. Je schopná se o sebe sama postarat, žije už několik let samostatně, stojí na vlastních nohách.

Má dva starší sourozence – bratr a sestra už mají vlastní rodiny a žijí odděleně.

Pracuje jako provozní v restauraci, práce je velmi různorodá, zodpovědná, práce ji baví, organizuje spoustu akcí a vystoupení, má slušné organizační schopnosti a dobrou vyřídilku. Občas má trošku problém se od práce odpoutat, dělá jí problém odpočívat, služební telefonáty a záležitosti si často zatahuje do soukromí a řeší je i mimo pracovní dobu.

Říká, že má pouze pět opravdových přátel, ostatní se odtáhli. Sama vidí důvod v tom, že říká všem všechno narovinu, nebere si servítky. Hodně jí vadí faleš, neupřímnost, nepoctivost a přetvářka.

Má obrovský strach ze smrti.

Nejvíc by si přála zdraví, najít pořádného chlapa, inteligentního úměrně ke svému věku, který by ji respektoval a měl ji rád takovou, jaká je. Nehodlá se nikterak měnit ani přizpůsobovat, sama totéž nabízí.

Říká o sobě, že je rázná, upřímná, ambiciózní (a také tak při hovoru působí).

Je velmi citlivá na pachy, zimomřivá, z jídel nemá nic, co by vyloženě nesnášela.

Během odběru se pacientka třikrát rozplakala. Poprvé, když jsem se ptala, zda má z něčeho strach nebo obavu; bez delšího přemýšlení odpověděla, že ze smrti a vzápětí se rozbrečela.

Poté plakala ještě dvakrát, když jsme se bavily o jejím dětství a vztahu k zesnulému otci – měla ho velmi ráda, měla s ním lepší vztah než s přísnou maminkou. Řídil kamión, byl často mimo domov, ale když se vrátil, maximálně se dětem věnoval, byl k nim shovívavý. Později o práci řidiče, kterou měl moc rád, přišel. Aby uživil rodinu, začal pracovat na postu, který ho neuspokojoval, začal hodně pít a kouřit. Onemocněl rakovinou slinivky, ale svoji diagnózu nikomu z rodiny nesdělil. Vše zjistili až poté, co spáchal sebevraždu oběšením.

Pacientka odešla s doporučením léku Nux vomica (zpočátku v potenci 30C, následně 200C dle rozpisu) a tkáňové soli Ferr phos (alespoň 5 tablet denně).

Kontrola po 8 týdnech

Už při jejím vstupu do poradny jsem měla pocit, že přišla zcela jiná bytost. Úplně rozkvetla, přišla usměvavá, načesaná, vkusně nalíčená, sebevědomá mladá žena, velmi pozitivně naladěná.

První čtyři týdny léčby popisuje jako krušné, ale byla odhodlána vydržet, zvýšil se počet stolic (i víc než 20x denně), markantně se zhoršila kvalita kůže, zejména v obličeji se objevil obrovský výsev vyrážky. V této fázi měla 2x silnou migrénu – při té jí pomohlo několik dávek Nux-v D15.

Při užívání potence C 200 se situace zklidnila, byla na tom mnohem lépe také psychicky, přeskládala si priority. Byla schopná polevit v práci – už nejela nadoraz, když měla po pracovní době, nereagovala na služební telefonáty a odmítala mimo pracovní dobu řešit pracovní záležitosti.

Říká, že se začala více věnovat svým koníčkům, více sportuje a věnuje se sama sobě i přátelům (chodí plavat a pravidelně běhá s kamarádkou na pásu ve fitcentru). Uvádí, že má mnohem teplejší ruce a nohy (dříve je mívala jako led).

Momentálně chodí na stolici 1x, max 2x denně, stolice má normální zdravou konzistenci (bez krve a průjmu).

Momentálně je více než měsíc bez kortikoidů.

Při nedávném ultrazvukovém vyšetření bylo zjištěno markantní zlepšení postižené části střeva, na kolonoskopii je objednaná příští měsíc.

Při kontrole na hematologii před třemi týdny všechny parametry v normě.

Později mě pacientka zhruba po půl roce navštívila ještě jednou, když po větším emočním vypětí v souvislosti se smrtí babičky zaznamenala ojediněle stopy krve ve stolici. Lék jsme zopakovali a nějaký čas užívala stejný lék v LM potenci. Problém se upravil, jak mi sdělila emailem. Od té doby mě pacientka nevyhledala.

DŮLEŽITÉ!

Upozorňuji čtenáře, že každý pacient je individualita a bude na stejnou diagnózu potřebovat jiný homeopatický lék. V žádném případě nedoporučuji vynechat alopatickou medikaci. Toto rozhodnutí vždy nechávám na pacientovi a doporučuji konzultovat s ošetřujícím lékařem!

Jména pacientů jsou z důvodu ochrany jejich osobních údajů změněna.

Foto: medifungi.com