Případ opakovaných angín

Řekla bych, že podobnou zkušenost jako já udělala řada kolegů homeopatů (a nejen jich). Přijde k vám na konzultaci pacient, pro kterého máte být záchranou po nekonečném martyriu, jež podstoupil při konvenční léčbě. Podobní pacienti opakovaně navštěvují svého praktika či pediatra a opakovaně si odnášejí léky, nezřídka antibiotika, která jejich potíž dočasně odsunou na vedlejší kolej, protože se jim skutečně uleví. Zpravidla však nejde o vyléčení, ale pouze o potlačení symptomů, zatlačení nemoci někam hlouběji. Za čas se stejný problém objeví znovu a znovu, až obvykle přejde do chronického stavu. Pacient si začne uvědomovat, že tohle asi není úplně normální. Někde si něco přečte nebo dá na doporučení známého, kolegy, partnera a rozhodne se své dlouhodobé potíže řešit alternativně. Vyhledá tedy například homeopata. A čeká zázrak. Když se zázrak po první dávce prvního homeopatického léku nekoná, nezřídka to takový marod vzdá a homeopatii (či jinou alternativu) zatratí. Takového pacienta už ve své poradně homeopat neuvidí.

Existuje však také druhá skupina pacientů, s nimiž se homeopat už nepotká, přestože (anebo vlastně právě protože), jim homeopatie pomohla. Potíže zmizely, tak proč bych se vracel? Takový průběh vidíme nejčastěji u dětských pacientů. Tedy u těch, kteří se při homeopatické konzultaci chovají velmi přirozeně, spontánně, nejsou tak kompenzovaní jako jejich dospělí příbuzní. Dá se tak většinou poměrně spolehlivě odhadnout jejich konstituční lék. O dalším osudu těchto pacientů se pak homeopat dozví většinou při náhodném setkání anebo prostě tak, že k vám na jejich doporučení přijde další pacient. A právě jeden z těchto případů bych s vámi dnes chtěla sdílet.

Chlapec Tomáš, tehdy šestiletý, ke mně dorazil loni počátkem léta v doprovodu maminky. Hlavním problémem byly zvětšené tonsily i nosní madle. Od cca 1,5 roku trpí na angíny, prakticky vždy po návštěvě pediatra řešené užíváním antibiotik, a to asi 5x do roka. K průběhu tohoto onemocnění maminka nebyla schopná dodat jakékoli modality. Nápadné ve vztahu k angínám je snad jen to, že je schopen dostat angínu i v létě, když je hodně teplo. Ale je to tak půl na půl – velká zima mu taky nedělá dobře. Během nemoci ho musí k pití hodně nutit, i když jinak pije hodně. I během odběru vydatně popíjel. V noci špatně dýchá, semtam zachroptí. Zvětšení tonsil i nosní mandle bylo u malého pacienta diagnostikováno ve věku 3 let. Pediatr tlačí na maminku, aby nechala mandle odstranit, ta se tomu brání a chce nejdříve vyzkoušet šetrnější alternativy řešení problému. Žádné další problémy fyzické se u chlapce neobjevují, pouze před půl rokem měl pravostrannou otitidu, píchané ucho (šlo o ojedinělou epizodu, nikdy předtím ani potom zánětem středouší netrpěl). Před čtvrt rokem prodělal plané neštovice.

Vývojově je spíše napřed. Je živější, baví ho sporty (hraje tenis) i v televizi sleduje hlavně sport – tenis, fotbal, hokej. Dokáže se vydatně vzteknout, diktovat svému okolí, být správně vesnicky „zabejčený“ (cituji maminku). Strach má pouze z neznámých situací a lidí. Když situace a lidi zná, ví, co se bude dít, je úplně v pohodě. Jinak není bojácný, nevadí mu ani tma. Je soutěživý, nerad prohrává, chce být lepší než jiní. Více si rozumí s dospělými a staršími dětmi než se svými vrstevníky. Je komunikativní, má na svůj věk bohatou slovní zásobu. Má rád modrou a zelenou barvu. Po celou dobu odběru si maloval a studoval dětskou encyklopedii, ale stále poslouchal, o čem s maminkou mluvíme, vhodně doplňoval, nestyděl se.  Ve škole nemá problémy. Nikdy na něj nebyly žádné stížnosti. Má mladší sestru, vůči které se občas chová neomaleně, občas i ruka vylítne, strčí do ní, když mu vezme něco, co je jeho, nebo když mu např. sedne na jeho místo. Velký problém má s otcem. Ten se vůči němu chová autoritářsky a to Tomášek nedává. Na otce se utrhuje, je drzý, z očí mu jdou blesky (opět slova maminky). Když se chlapce ptám, co ho dokáže takto vytočit, odpovídá, že úplně přesně neví, že otec nemusí kolikrát ani nic říkat, že stačí ten pohled, v němž syn vidí něco temného.

Maminka chlapce přenášela (narozený je ve 42. týdnu), porod byl vyvolávaný, plodová voda zkažená, porod zpočátku vedený jako normální, dlouho nepostupoval, začaly se ztrácet ozvy, takže nakonec došlo na císařský řez. Apgar skóre 8, 10, 10. Narodil se se zvětšenou hlavičkou, umístili ho do inkubátoru a do čtyř hodin byla hlavička normální. První zub se prořezal už ve třech měsících, dětský chrup měl kompletní v roce, chodil v jednom roce, přeskočil fáze plazení a lezení po čtyřech, rovnou se postavil ke stolku a začal chodit, bez plenek byl v roce a půl. Velmi brzy také začal mluvit a počítat. Je spíše horkokrevný, z přikrývek vystrkuje nožky. Zkoušeli ho dát do plavání, protože pohyb má rád, rád je venku, ale bazén nedával. Prý proto, že voda na něj byla moc studená. Rád cestuje, rád poznává nová místa, ale ve společnosti lidí, které zná (nejlépe rodičů).

Z poradny odešli s několika dávkami Mercuria 30C a dvěma dávkami téhož léku v potenci 200C. O aktuálním stavu pacienta mám (jak bylo naznačeno výše) zprávy zprostředkované, takže netuším, kolik dávek které potence tento pacient potřeboval. Nicméně díky sdělené skutečnosti, že na odstranění mandlí nakonec nedošlo a časté angíny jsou zažehnány, si dovolím usuzovat, že Mercurius solubilis slavil úspěch.

Upozornění:

O vhodné léčbě se poraďte se svým lékařem či homeopatem. Článek není míněný jako univerzální návod pro léčbu podobných zdravotních potíží.