Články
Čeleď Asteraceae (syn. Compositeae), řád Asterales
Tato půvabná květinka se svojí neodolatelnou modří roste a prospívá i v nehostinných až krušných podmínkách. Právě teď je její čas. Ve velkých skupinkách i jednotlivě ji hojně můžete až do října zahlédnout na okrajích lesů, polí, luk, podél cest a příkopů. Na co ona u těch cest čeká? Že by na méně šťastné účastníky silničního provozu, kterým se nezadařilo bez ztráty kytičky a nějakého toho šrámu doputovat do cíle své cesty? Vím, hodně oslí můstek, který směřuje k upomínce, že se jedná o zástupce skupiny rostlinných léků, již jsme si zvykli označovat jako traumatická. Ano, jedná se skutečně o sestru takových traumatických bardů, jako jsou Arnica, Calendula, Bellis perrennis, Chamomilla či Echinacea.
Jak jsem v jednom z minulých článků slíbila, vracím se nyní k tématu lymské boreliózy. Usilovně se snažím vyhýbat mnohostránkovým rozborům, abych nepokoušela čtenářovu trpělivost. Proto jsem téma rozdělila. Jenomže když jsem si začala v hlavě tvořit osnovu tohoto článku, bylo mi jasné, že to stejně do jedné stravitelné stránky A4 nenahustím. Pokusím se zbytečně neopakovat a nerozvádět to, co již bylo popsáno v článku Strašák jménem klíště, nicméně se obávám, že některým spojovacím vláknům se nevyhnu. Tak pojďme na to.
Čas dozrávajících jahod – těch neodolatelně voňavých a plných moravského slunce (ne těch trhaných skoro za zelena, ozářených, aby se nekazily, a následně transportovaných přes půl zeměkoule) – je na spadnutí. Nejvíc pro své zdraví i uspokojení chutě uděláme, když je budeme konzumovat čerstvé, ideálně co nejdříve po utržení ze záhonu. Věděli jste, že jahody obsahují mnohem více vitamínu C než citrusové plody a z tuzemského ovoce je trumfne snad jen černý rybíz? Ale aby se nám náhodou nepřejedly a chuťové pohárky fajnšmekrů si přišly na své, trochou variability nic nezkazíme.
Nabízím jeden osobně vyzkoušený, velmi rychlý a nenáročný recept. Za pár minut ho máte ke kafíčku na stole. Jde o recept bez lepku, mléka (resp. laktózy) i bez přidaného cukru, přesto vám garantuji, že se budete oblizovat až za ušima (pokud tedy nedáváte spíše přednost škvarkům nebo klobásám s křenem).
Když začnete pátrat po duchovních příčinách jakékoli nemoci, nastudujete spoustu literatury, obrátíte se prostřednictvím jejich knih na odborníky tuzemské i zahraniční, dřív nebo později nutně dospějete k závěru, že ti lidé snad od sebe navzájem opisovali. Když se pak rozhodnete dohledat informace o autorech, zjistíte, že jde povětšinou o lidi velmi vzdělané, myslím teď vzdělané ve vědách, které jsme si zvykli označovat jako exaktní. Jsou mezi nimi nezřídka také inženýři, lékaři a nositelé řady dalších akademických titulů. A když zvážíte, že napsat knihu s takto vážným tématem tak, aby to mělo hlavu a patu, těžko zvládne člověk bez zkušeností a praxe, mělo by vás to, i když patříte mezi nevěřící Tomáše, minimálně přivést k zamyšlení a alespoň umírněnému výstupu, že na tom asi něco bude.
Tak tu zase máme už pár pátků nechvalně populární sezónu, kdy se těmto roztočům mimořádně daří. A protože i v mém okolí už se vyskytlo pár jedinců, kteří se bez svého zájmu a vědomí stali hostiteli tohoto klepítkatce, přimělo mě to k úvaze. Především mi s přibývajícím věkem a snad i zkušenostmi začíná vadit atmosféra strachu, která se kolem nákazy, přenášené právě klíšťaty šíří. Bezpečně mě nadzvedne hysterická Červená Karkulka v děsuplné reklamě budící dojem, že pokud se okamžitě nenecháte naočkovat, nemůžete nadcházející sezónu přežít se zdravou kůží a mozkem.
Bez této po citronech vonící rostlinky si těžko dovedeme představit bylinkovou zahrádku. Přestože naše kraje nejsou její domovinou (tou je východní Středomoří a Malá Asie), vysazuje se u nás běžně a ukázalo se, že je velmi nenáročná a snadno zplaňuje. Taky se vám stalo, že bez jakékoli péče zarputile přežívá a šíří se na přilehlá více či méně vzdálená stanoviště jako plevel? U nás obrovský trs vyrašil dva metry od původního záhonku u plotu v místě zasypaném kamením.
Při nedávných toulkách rozkvetlou a zářivě zelenou jarní přírodou jsem se znovu zamilovala. Tohle příjemné šimrání v srdečním okolí mě přepadá s železnou pravidelností vždy na jaře s pozvolným olisťováním a nasazováním květů a podruhé pak na podzim při té neskutečné a nekonečné barevné symfonii. Moje láskyplné vzdechy a nekritická náklonnost jsou cíleny k javorům všech tvarů, velikostí i barev. Mé estetické receptory se obzvláště tetelí při pohledu na různé asijské zakrslé odrůdy, ale chladnou mě nenechá žádný z těchto dřevěných krasavců.
Patříte-li k příznivcům psychiatra, propagátora transpersonální psychologie, autora holotropního dýchání a badatele s bohatými zkušenostmi se změněnými stavy vědomí Stanislava Grofa, doporučuji vaší pozornosti jeho knihu Psychologie budoucnosti (třetí vydání v češtině vyšlo v nakladatelství Argo v r. 2014).
Jedná se o přehledný průřez výsledky jeho celoživotního badání i velmi bohaté praxe. Jednotlivé kapitoly představují základní informace z řady knih, které během svého života vydal sám nebo jako spoluautor. Pokud byste se o jednotlivých tématech chtěli dovědět více, najdete v knize přesné odkazy na jednotlivé publikace.
Markétka mě se svými rodiči navštívila před více jak dvěma lety, tehdy jí bylo devět. Fyzicky byla dívenka víceméně zdravá, ale rodiče ji chtěli o prázdninách poslat na dětský tábor a po loňských zkušenostech měli jisté obavy, že to dcerka nedá. O minulých prázdninách to chtěli prvně vyzkoušet, ale pokus nevyšel. Přestože se holčička těšila, měla tam dvě velmi dobré kamarádky, s nimiž byla dokonce ubytovaná, po dvou nocích si pro ni rodiče museli přijet. Byla smutná, tesknila, noci proplakala, trpěla nočními můrami a do prázdninových aktivit se příliš nezapojovala.
(Z praxe australského lékaře a homeopata Philipa Baileyho)
Žena 38 let
Popis případu:
Trpí strachem z návštěvy otce – vždycky se při té situaci vztekne, vztek cítí v solar plexu
Bojí se konfrontace a toho, že to otec nezvládne
Je to nádherná žena