Noční děsy

Šestiletého Borise, žáka 1. třídy, přivádí maminka kvůli nočním děsům. Jde o velmi živého chlapce překypujícího energií a neklidem. Noční děsy začaly zhruba před třemi lety, nedopátrali jsme se žádného spouštěcího momentu. Podle maminky je to horší těsně předtím, než onemocní a také kolem úplňku. Naposledy podobný stav zažili tři týdny před návštěvou poradny (byl právě úplněk) a problémy trvaly celý týden.

Záchvat nočních děsů se odehrává vždy podle stejného scénáře. V noci Boris začne nekontrolovatelně křičet, je celý zalitý studeným potem, maminka ho vezme do náruče, mluví na něj, snaží se ho uklidnit, nic nepomáhá. Během tohoto stavu má otevřené oči. Maminka z něj má nicméně pocit, že je úplně mimo. Připadá jí, jako by spal s otevřenýma očima. Ráno po probuzení si nic nepamatuje, neví o tom. Když se ho maminka ptá a chce zjistit, co to bylo, co se mu zdálo, proč tak křičel, většinou odpoví: „To nic není, nejde to popsat a nesmí se to pojmenovat.“ Protože se vše odehrává v souvislosti s úplňkem, považuje to maminka za druh náměsíčnosti. Boris se velmi bojí tmy. Spí v pokojíčku s bratrem a vyžaduje světlo i v noci (mají v pokoji orientační lampičku s tlumeným světlem).

Z osobní anamnézy:

Narozený je v termínu spontánně, porod proběhl bez komplikací. Kojený byl do 18 měsíců, mateřské mléko snášel velmi dobře, přechod na pevnou stravu zvládal bez problémů. Očkování podstoupil pouze povinná (hexa + MMR) a snášel je dle slov maminky dobře. Občas ho postihne lehčí nachlazení doprovázené spíše suchým kašlem. Když onemocní, trpí na prudké a vysoké horečky (39 – 40°C), většinou trvají 2 – 3 dny, běžně je srážejí paracetamolem. Před cca 2 měsíci prodělal angínu, užíval ATB – tonzily byly zarudlé, oteklé, nemohl vůbec polykat, v takovém stavu mu uleví studené nápoje.

Jako malé dítě mezi 1,5 a 2 lety měl problémy, které vypadaly jako alergie kombinovaná s černým kašlem. ATB od narození dosud užíval asi 5x.

Chlapcova povaha, zájmy, koníčky, strachy a stravovací návyky

Maminka ho označuje za mazlivého. Do školky chodil rád, žádné scény rodiče nezažili ani na začátku docházky. Ve škole to první dva měsíce nedával, nemohl uvyknout režimu a také tomu, že musí celé dopoledne sedět v lavici. Ve škole ho baví a jde mu všechno, jenom písmo je hodně neuspořádané a nevzhledné. Má občas pocit, že má někdo menší hlavu (blud, že lidé mají malou hlavu). Je velmi komunikativní, mnoho kamarádů ale nemá.

Nerespektuje autority – ve škole, při tréninku.

Velmi silně se jeho neklid a hyperaktivita zvyšuje hladem a únavou.

Potřebuje hodně spánku, spánek miluje, ráno by si přispal, těžko se probouzí. Usíná na břiše a ve spaní putuje po posteli.

Rád sportuje, hraje tenis, chodí na atletiku, rodiče ho do těchto aktivit přihlásili, aby si zde vybil nadbytek energie. Rád hraje také šachy, miluje zvířata. Má silný odpor k povinnostem a závazkům, povinnosti nesnáší. Prohlásil, že má strach z násilí, ale současně ho „krváky“ fascinují a přitahují.

Miluje Toma a Jerryho, raději má myš, protože je chytřejší, přestože je maličká.

Má velmi rád staršího bratra, i když se hodně špičkují a jsou i konfliktní momenty, jeden na druhého myslí. Má rád příběhy o dinosaurech, opičkách, rád studuje encyklopedie zvířat. Z jídel upřednostňuje ovoce a zeleninu, miluje rajskou polévku, maso téměř nemusí, nechce ho jíst, nápoje chce spíše studené.

Pozorování

Boris je štíhlý blonďáček s modrýma očima, velmi živý, aktivní, komunikativní.

Během rozhovoru se zaměstnával malováním, postupně mi ořezal několik pastelek, sám si poradil, bez ptaní objevil odpadkový koš a chodil do něj ořezávat pastelky, ne najednou, choval se trošku chaoticky, pořád musel něco dělat. Namaloval velmi divoce působící různobarevnou květinu a dva čerty s použitím pouze červené a černé barvy.

Působil neklidně, byl jakoby neustále v pohybu, maminka říkala, že to je celkově slabší (jeho chování během odběru), že dokáže být mnohem neklidnější a dává o sobě více vědět.

V místnosti všechno prozkoumal, co šlo, si i osahal. Působil, že si dělá svoje, ale náš rozhovor s maminkou bedlivě monitoroval, několikrát do něho zasáhl, když chtěl něco opravit, doplnit, popř. i odporovat tomu, co říkala maminka. Mě se nebál ani na začátku, přestože jsem byla úplně cizí, v ordinaci se hned choval jako doma. Když jsem odešla, abych mu nakrájela jablko, následoval mě a vyprávěl si se mnou v kuchyni o tom, co má rád a co naopak nemusí.

Když chtěl jít na toaletu a musel projít šerou chodbou, byl velmi nesvůj a postupoval velmi pomalu, ostražitě.

Malému školákovi jsem doporučila lék Stramonium, dostal rozpis s potencemi 30C a 200C. Současně jsem doporučila užívání tkáňových solí Kali phos a Calc phos. Na kontrolu se neobjednali, ale když jsem se po půl roce od našeho setkání potkala se známou Borisovy maminky, sdělila mi, že od návštěvy v poradně záchvaty nočních děsů u chlapce zcela zmizely.

DŮLEŽITÉ!

Upozorňuji čtenáře, že každý pacient je individualita a bude na stejnou diagnózu či potíž potřebovat jiný homeopatický lék.

Jména pacientů jsou z důvodu ochrany jejich osobních údajů změněna.

Foto: zeny.iprima.cz