Měkkýši a další léky z moře tématem bratislavského semináře

Minulý týden jsem využila příležitosti zúčastnit se třídenního semináře, který v Bratislavě pořádala Slovenská akademie klasické homeopatie. Přednášel zkušený homeopat a vynikající učitel z Anglie Dr. Jonathan Hardy. S tímto zahraničním lektorem jsem měla možnost se díky akcím pořádaným SAKH potkat již potřetí a nikdy mě nezklamal. Není pochyb o tom, že existuje spousta úspěšných homeopatů. Ale zdaleka ne všichni mají ten dar svoje poznatky a zkušenosti efektivně předávat dál. A v tom vidím obrovskou devizu Jonathana Hardyho. Jde současně o nesmírně moudrého a pokorného člověka, který své přednášky umocňuje jakousi přidanou hodnotou. Detailními analýzami případů pak vede své posluchače k bezpečné identifikaci hledaného léku.

Popsat v jednom příspěvku třídenní informacemi nabitý seminář není dost dobře možné. Zveřejňovat na tomto místě podrobné odběry prezentovaných případů taky nemá smysl. Nicméně vám nabídnu drobnou ochutnávku.

Zaujalo mě jedno velmi výstižné podobenství. Pan Hardy po nás chtěl, abychom si představili, že stojíme na poušti a na horizontu v dáli se náhle objeví nějaký pohybující se bod. Zprvu nejsme schopni rozlišit, zda jde o zvíře, auto, člověka. Jak se objekt přibližuje, jsme schopni s jistotou říci, že jde o postavu člověka, nicméně nepoznáme, zda jde o člověka starého, mladého, muže či ženu. Z ještě větší blízkosti jsme schopni identifikovat muže a styl i barvy jeho oblečení. A staneme-li mu tváří v tvář, vnímáme i detaily jeho obličeje. Může být, že si první u pacienta všimneme detailu v obličeji, ale důležité je hledat „základní kámen“, základní orientaci. A takto vlastně probíhá i naše imaginární pouť k hledanému homeopatickému léku. Na vzdáleném horizontu máme nepřeberný výběr léků, po přiblížení jsme schopni identifikovat podle jistých znaků říši, o dalších pár kroků blíže skupinu léků a následně docházíme k léku konkrétnímu tím, že individualizujeme, tedy hledáme charakteristiky, které daný lék diferencují, odlišují od léků podobných.

Když pochopíme, že jde o zvíře, můžeme zapomenout na říše ostatní. Hledáme opakující se a nezvyklá slova, něco, co vypadá trošku jako nesmysl, je zvláštní, nezapadá to do ostatního kontextu.

Fenomén je vnější jev, vnější viditelná stránka, noumenon je esence, podstata reality, něco jako duše všeho. Nedostatek duchovnosti v současném světě vede k tomu, že si často neuvědomujeme tuto esenci, tuto duši a podstatu jevů. Slova a jevy jsou jen zrcadlem, odrazem této esence, podstaty. Když chceme získat hluboké poznání, esenci, podstatu, musíme více pracovat s intuicí, která nás povede.

A aby byla ochutnávka nejen teoretická, ale užili jste si i něco málo praxe, uvádím zkrácený přepis jednoho z řady prezentovaných případů.

Případ Nautilus

Pacientkou je dvaapadesátiletá žena. Jejím základním problémem jsou nesnesitelné revmatické bolesti paží, které ji silně omezují v řadě jejích aktivit. Při konzultaci popsala příhodu, z níž byly patrné četné „zvířecí“ charakteristiky, jako byly projevy agresivity, bojovnosti, lstivosti, vyčkávání, rozvíjení strategií jak zvítězit nad protivníkem a další. Níže uvádím přepis části rozhovoru mezi pacientkou (P) a doktorem (D).

• D: Jak vás ovlivňuje bolest ruky?
• P: Velmi mě to unavuje, je toho příliš. Nechci mít bolest, chci být bez bolesti. Emočně mě to silně vyčerpává. Cítím se pod psa. Bolí mě palce, mám ztuhlé prsty. Cítím se bezútěšně. Nedokážu se přes to přenést. Velmi mě to omezuje. Jsem velmi aktivní. Nejsem typ, co sedí na gauči. Moje ramena mě bolí, cítím se špatně, bere mi to rovnováhu a veškerý elán, jsem ráda aktivní hned od rána, teď jsem jako vyfouknutý balón.
• (Ráda hraje na saxofon, je to její velký koníček. Ruce potřebuje i na řadu jiných aktivit.)
• P: Nechtěla jsem děti, které by ovládly můj život. Nedokázala bych se jimi omezovat, pečovat o ně, vypravovat je do školy. Práce se vzdát můžete, můžete ji odložit. Tohle s dětmi nejde. Nechtěla bych se dělit o auto v práci s jinými lidmi, ztratila bych tak svoji svobodu. Když máte někoho dalšího v autě, nejste svobodní. Byla bych z toho velmi podrážděná. Měla bych špatnou náladu. Byla bych nevrlá, protože nemohu dělat to, co chci, musím brát ohledy. Měla bych chuť je udeřit.
• D: Proč?
• P: Protože jsou tam se mnou. Největším peklem je pro mě jakéhokoli omezování, důležitá je svoboda bez jakýchkoli omezení. Dělat co chci a kdy chci. Dokonalý pocit suverenity a uvolnění. Omezení vytvářejí tlak.
• D: Popište opak.
• P: Něco příjemné, milé. Nikdo nediktuje, můžete si vybrat, žádná omezení. Žádné povinnosti, žádná zodpovědnost – velmi uvolňující a osvobozující pocit. Představuji si, jak ležím na lehátku v bazénu a pohupuji se. Líbí se mi rytmus, pohyb oceánu. Líbí se mi tikot hodin, ten pravidelný rytmus mě velmi uklidňuje. Je to uvolňující a uklidňující. Mohla bych tak zůstat navždy.
• D: Máte nějaké sny?
• P: Můj oblíbený sen: jsem ve vodě, vznáším se a pak se ponořím hlouběji a vyletím až nad hladinu, točím se ve vodě. Líbí se mi pocit vody kolem mě. Pohybuji se sama bez jakékoli námahy. Když se chci ponořit, vypustím vzduch a klesnu. (Takto hlavonožci regulují hloubku, v níž se chtějí nacházet.) Pohyb nahoru a dolů. Ve snu jsem se nadechla a okamžitě jsem vyletěla vzhůru, pak jsem vydechla a šla jsem ke dnu. Úroveň ponoru jsem regulovala dýcháním. Miluji kotouly ve vodě (zdroj léku dělá ve vodě kotrmelce). Miluji točení ve vodě. Byla by ze mě velmi dobrá akvabela. Líbí se mi být pod vodou, točit se ve vodě. Je velmi příjemné být ve vodě. Ve vodě můžeme dělat věci, které se nedají dělat na souši. Voda mě nijak neomezuje. Je to nekonečná svoboda a lehkost.
• D: Popište svoje koníčky.
• P: Ráda plavu, cítím se ve vodě doma, je to tak uspokojivé, příjemné, cítím se lehko, půvabně, ladně, cítím se jako akrobatka, gymnastka, cítím se ohebně, nic mě neomezuje, odizoluje mě to od zbytku světa, dáte hlavu dolů a máte pocit, že ostatní lidé neexistují. V ten moment se cítím úplně sama, uvolňuje to mysl, myšlenky plynou ven, je to jako plachtit, vznášet se. Kromě plavání také ráda čtu – dovedu se při tom úplně odstřihnout od reality, nic se ke mně nedostane, nechci, aby ke mně něco proniklo.

Lék: Nautilus 1M (Dříve pacientka užívala dva ptačí léky, které částečně pomohly, ale její základní problém nevyřešily.)

Nautilus (loděnka) má komory naplněné vzduchem, je to jediný hlavonožec, který má vnější schránku (ulitu) – zvýšením obsahu vzduchu v komorách stoupá, zvýšením obsahu vody v komorách klesá.

Analýza:

• Slova, témata a pocity zvířat: agrese, ohrožení zvenčí, lstivost, strategie
• Slova, témata a pocity mořských léků: jsem ráda ve vodě, ráda plavu, cítím se ve vodě jako doma, létání okolo, plavání a čtení mi pomůže úplně se odřezat, nic do mě nepronikne, uvolní to tlak
• Slova, témata a pocity měkkýšů: izolace od světa, skrýt se, schovat se a lidé vás přestanou zajímat, jako by neexistovali, cítíte se sami – odkázaní sami na sebe, úplně oddělená od reality
• Slova, témata a pocity hlavonožců: jsem velmi aktivní, ráda něco dělám, entuziasmus, nadšení, cítím se ladná, flexibilita, pružnost, pohyblivost, myšlenky létají, množství omezení, potřebuji se hýbat, nikdo mi v ničem nebrání, jsem svobodná
• Slova, témata a pocity Nautila: ráda dělám kotrmelce ve vodě, cítím se jako akrobat, gymnasta, skákat na trampolíně
• V případu je také spousta vyjádření a obratů, které postihují témata plynů.
• Slova, témata a pocity plynů: nemám váhu, vznáším se, létám, bublina, pára, oblak, neviditelný, nevšiml si mě, nemateriální, odvátý, celistvost, spojování se, tíha, euforie, jako by pod vlivem drogy, omámenost, tok, tekutost, plynutí, stagnace, blok, uvíznutí, tíha, ponor, rozptýlení, kontrakce, stažení, svobodný, chycený, omezený, otvírání a zavírání, obloha, oblaka, slunce, světlo (např. kyslík, ozón, vzácné plyny, anestetika)

Kontrola po 2 měsících

Pacientka vytahuje seznam, který si sepsala. Cítí se o hodně lépe, problémy s rukama se zatím nevyřešily úplně, ale cítí velké zlepšení, může s nimi mnohem více dělat, více je zatěžovat. Na povrch se dostává mnoho starých problémů. Jedna z nejhorších věcí bylo svědění a vyrážky na stehnech, pacientka jimi trpěla v minulosti. Také svědění na obou stranách břicha. Všechno to začalo po dávce léku a postupně to ustoupilo. Pacientka je opět schopná zdvíhat těžké věci. Zvládá mnohem více práce. Vyzkoušela hrát badminton, ale bylo to bolestivé. Má více síly. Byla plavat a při vylézání z vody se zapřela rukama o okraj bazénu, vzepřela se na nich a vyhoupla se ven. V rukách bylo dost síly. Zkoušela kliky a posilovací cviky na paže a s mírnou bolestí to zvládala. Předtím toho nebyla schopná. Na stupnici od 0 do 10 lokalizuje svůj aktuální celkový stav na 8 – 8,5, přičemž před začátkem léčby byla na nule.

Za další tři týdny byl lék zopakován. Poté pacientčin problém úplně zmizel. Paže se znovu „připomněly“ po dalších dvou letech. Lék byl zopakován ve stejné potenci (1M) dvakrát, aktuálně je opět bez potíží.

Elegantní řešení, co říkáte?  🙂