Medový „vaječňák“

Nevím, jak kdo, ale já jsem rozhodně fest „čichová“. V souvislosti s různými událostmi či situacemi se mi často vybavují typické vůně. Dlužno dodat, že naštěstí v mé čichové paměti jako stálice zůstávají vůně lahodící mému nosu. Na ty nevoňavé bohudík rychle zapomínám a navíc nemám tendenci je vyhledávat. Tak, jak se mi třeba Vánoce pojí s vůní jehličí, perníčků a vanilky, jaro s opojnou vůní frézií a narcisů, léto s odérem moře či čerstvě posečené trávy, doba kolem Silvestra a Nového roku mi voní po vaječném koňaku. Tahle čichová závislost vznikla už v raném dětství. Ano, už tehdy nám bylo povoleno cucnout si či vylízat štamprlku této voňavé a sladké pochoutky, obzvláště byla-li připravena podomácku babičkami nebo maminkou a obsah alkoholu byl zanedbatelný.

Od doby, kdy jsem pobrala trošku rozumu a s ním si uvědomila obrovský obsah cukru (zajímavé, že ten alkohol mě až tak rozhodit nedokáže 😉 ), jsem se začala likérům obecně vyhýbat.

Letos mi byl vaječňák připomenut jednou z mých skorosnach, která nás obdarovala vzorkem domácího produktu. Neodolala jsem. Jsou přece svátky. 🙂 Ale nebudu předstírat, že to na mě nezanechalo stopu v podobě pošramoceného svědomí. Napadlo mě, že když v poslední době ohledně výživy vydatně experimentuji, proč to nezkusit i tady. Nebojte, nechystám se ho popíjet ve velkém. Ale lákala mě myšlenka dát si příležitostně stopičku bez výčitek svědomí.

Jakýkoli prohřešek je ovšem třeba podpořit pádnými argumenty, na jejichž základě dojdete k vnitřnímu přesvědčení, že vlastně vůbec nehřešíte. Naopak – děláte maximum pro své tělo, které tak dostává v podobě pamlsku vysoce výživné a zdravému vývoji organismu přispívající látky. V tomto jsem asi vážně kanón. To budete mrkat, co jsem vykonstruovala. 😆 Od dětství nesnáším vajíčka. Jakákoli jejich úprava je pro mě nepoživatelná. Smaženice, volská oka, vejce natvrdo, naměkko, zkrátka jakkoli jsou pro mě tabu. Když jsou ovšem součástí něčeho, kde je jejich přirozená chuť čímkoli přebitá, nemám problém. Tady je už asi víc než evidentní, kam mířím. Nápoj, kterému vejce dala název, je tímto slepičím produktem přímo nasycen. Je to hotová vaječná esence. A těch výživných látek … Výčtem vás nebudu unavovat. Kdo chce, lehce si „vygůglí“.

Nechci tady ani přesně vypisovat postup výroby. Těch je také plný internet anebo máte recepty vlastní, předávané z generace na generaci. Spíš vám pouze nabídnu návod, čím nahradit cukr, vanilkový cukr, slazené kondenzované mléko, tedy všechno, co ze současného pohledu na zdravou výživu znamená velké a významné mínus.

Co si připravit, chystáte-li se vyrobit si zdravější verzi vaječného likéru?

6 velkých (nebo 7 menších) žloutků (ideálně z kvalitního domácího chovu nebo v bio kvalitě z obchodu)

250 g kvalitního medu (použila jsem lesní od známého včelaře)

1 vanilkový lusk

2 plechovky neslazeného kondenzovaného mléka (použila jsem značku Tatra, každá plechovka 310 g)

250 ml kvalitní brandy (použila jsem sedmihvězdičkovou Metaxu)

Z tohoto množství surovin vytěžíte cca 1,2 l opravdu luxusně vonícího a náležitě hustého nápoje. Z obecných zásad snad jenom připomenu, že nejdřív zahřívám za stálého míchání (ideální teplota je přes 70°C, rozhodně by neměla přesáhnout 80°C a už vůbec by nápoj neměl vřít) pouze žloutky s medem a obsahem vanilkového lusku (asi 8 minut). Pak teprve přidávám kondenzované mléko a brandy. Znovu za stálého míchání zahřívám zhruba stejnou dobu, opět hlídám teplotu. Od babičky pamatuji, že vše zahřívala a míchala ve vodní lázni, já mám inteligentní mašinku, která současně zahřívá, hlídá teplotu i míchá. Poté slejeme do uzavíratelných lahví, necháme vychladit a můžeme podávat.

Na zdraví! Ať už se dáte či nedáte do kuchtění (připít si nakonec můžete čímkoli, co vám chutná 😉 ), přeji vám mnoho krásných dní, radosti, lásky, zdraví, štěstí, úspěchů a všeho, po čem toužíte, v novém roce 2017.  🙂