Impetigo – léčba v přímém přenosu
Začátkem července jsem se zařadila mezi účastníky Letní školy pražské Homeopatické akademie. O své zkušenosti se sem s námi přijel podělit jeden z nejznámějších kalifornských homeopatů Kim Elia.
Především zde prezentoval řadu úspěšně řešených případů z praxe své i svých kolegů, dočkali jsme se také jednoho živého homeopatického odběru. Ten byl předem plánovanou součástí programu LŠ. Co se ale naplánovat opravdu nedalo, byl případ nepříjemného impetiga, který řešila u své dcery jedna z posluchaček LŠ. Vše vlastně vyplynulo z diskuse k jednomu z Kimových případů, v němž se objevilo právě impetigo.
Impetigo je velmi nepříjemné kožní onemocnění, jež se vyznačuje tvorbou puchýřků a vředů, velmi špatně se hojí, šíří se a má často tendenci hnisat. Některé jeho formy a stádia mohou připomínat opar. Zatímco původcem oparu jsou ovšem herpetické viry, za impetigo jsou odpovědné bakterie (nejčastěji streptokoky a stafylokoky). Velmi často se s ním lze setkat v dětských kolektivech, může se objevit kdekoli na těle, ale daleko nejčastěji je zahlédneme na obličeji.
Maminka nám poskytla aktuální foto. Pohled to byl opravdu velmi neutěšený. První náznak se objevil na levé tváři v blízkosti nosního křídla. Kolem původního ložiska se postupně začaly tvořit drobné puchýřky zčásti naplněné tekutinou. Jednotlivé body se postupně slily v jednu velkou „skvrnu“, která měla v průměru něco kolem 4 centimetrů. Kůže byla zhnisaná, z ložiska vytékala žlutohnědá tekutina a povrch byl zbarvený do červena a tvořily se na něm krusty. Pokusili se doma o homeopatickou léčbu (použili mj. Mezereum a nosody Streptococcinum a Staphylococcinum), bez valnějšího efektu. Pokoušeli se vše řešit i běžnými medikamenty a lokálními prostředky, nebyl ovšem patrný žádný progres. První ložisko se objevilo zhruba před týdnem. Problém na kůži byl navíc doprovázen nepříjemným svěděním, a když jsme se pokusili získat nějakou modalitu, bylo nám řečeno, že vše se zhoršuje večer a zvláště, když se ukládá ke spánku.
Provedli jsme repertorizaci (viz náhledový obrázek) a rozhodli jsme se podat lék Mercurius solubilis v třicáté potenci v roztoku, zpočátku 3x denně s postupným prodlužováním intervalů mezi dávkami, jak se bude stav zlepšovat.
Už následující den doputovala přes telefon nová fotka, na níž bylo evidentní zlepšení po celém obvodu zasažené oblasti, kde začala prosvítat růžová zdravá kůže. Po čtyřech dnech léčby Mercuriem jsme dostali další foto, kde na tváři pacientky nezůstala ani stopa po nepříjemné „ozdobě“. Takový malý zázrak. My už jsme zvyklí, ale co by k tomu asi řekli skeptici?
Škoda, že tam s námi neseděli třeba nějací sisyfovci. 😉
Dodatek (doplněno 8. 4. 2018):
Nedávno se ke mně dostala reakce na tento článek v podobě emailu. Dovolím si jeho podstatnou část na tomto místě ocitovat:
„Pokud vím, tak v tomto případu sehrála pravděpodobně významnou roli také autopatie – konkrétně z vařeného dechu, vysoké potence (zabraly až od 20 litrů výše), časté opakování. Na autopatické konferenci 2018 tento případ prezentovala Mgr. XY jako v pořadí třetí případ impetiga (vyřešený autopatií).
Myslím si, že by ve Vašem popisu měla být o autopatii alespoň zmínka, že se na léčbě podílela spolu s podáním Mercuria.
Řeším totiž podobný případ u dvouleté holčičky a její maminka autopatii odmítá, přestože prokazatelně dává nejlepší výsledky (v porovnání se zkoušením několika možných homeo léků za sebou, jestli nějaký zabere – také s ohledem na ztrátu času).“
Potud citace z emailu.
Z důvodu respektování soukromí (nemám od autorky emailu ani prezentace případu svolení s publikováním jejich osobních údajů) v citaci uvádím pouze neadresné iniciály.
A ráda bych se na tomto místě omluvila, že jsem nepodala úplné informace. Důvod je prostý – o této skutečnosti jsem v době sepsání článku nic nevěděla.
Nicméně sama jsem byla již několikrát svědkem toho, že správně zvolený homeopatický lék dokázal velmi rychle a účinně vyřešit nejednu potíž. Neměla jsem důvod nevěřit, že by to Mercurius nedokázal sám o sobě. S autopatií žádné větší zkušenosti nemám, nebudu se proto pouštět na tenký led. V rodině jsme ji vyzkoušeli jen jednou, zakoupili jsme na to vše potřebné, potencovali jsme sliny nemocného a u nás žádný efekt neměla. Čímž nechci tvrdit, že nejsou pacienti, jejichž problémy by byla schopna vyřešit. Jsem přesvědčená, že neexistuje jedna jediná univerzální metoda či lék, jež by dokázaly pomoci každému pacientovi. Každý máme svoji cestu. S úctou a pokorou přeju všem, ať ji najdou. 🙂