Cuketové vábení

Je jejich čas. Nevím, jak u vás, ale v našem okolí se urodilo obří množství, často neméně obřích exemplářů. Na první pohled některé vzbuzovaly dojem, že už snad musí být dávno za zenitem, a tudíž dřevnaté, ale opak byl pravdou. Byly (a jsou) úžasné, ať je upravíte jakkoli.

Tato rostlina z čeledi Cucurbitaceae je blízkou příbuznou kolokvinty, z níž známe a máme velmi dobře popsaný homeopatický lék Colocynthis (hořká okurka), účinný a použitelný akutně na křeče nejrůznějšího druhu jako lék s výraznou afinitou k zažívacímu traktu a nervovému systému. Možná překvapí, že také přímo z cukety existuje homeopatický lék (Cucurbita pepo), který v četnosti použití zatím své slavnější sestře nesahá ani po kotníky, ale není všem dnům konec. Zájemci o homeopatii najdou více informací zde: http://www.qjure.com/remedy/cucurbita-pepo-2

V tomto článku bych se ale chtěla spíše věnovat cuketě jako poživatině s mnoha benefity. Mimo jiné jde o potravinu velmi vyhledávanou v nejrůznějších dietních režimech. Má velmi nízkou kalorickou hodnotu – je přes 90 % tvořena vodou (podobně jako vodní meloun, který ne náhodou přísluší do stejné čeledi rostlin). Ne vodou ledajakou. Má velmi vysoký podíl některých minerálů a vitamínů. Z minerálů uveďme alespoň významné zastoupení draslíku (reguluje vodní hospodářství a ulevuje od otoků), z dalších zdraví prospěšných látek např. vitamín C anebo karoten (v jeho množství je cuketa srovnatelná s paprikami). Navíc je chuťově velmi nevýrazná, což vnímám jako jednoznačnou výhodu pro její použití v kuchyni. Bez problémů absorbuje příchutě nejrůznějších přísad, a tak nabízí obrovskou variabilitu.

A protože se právě sžívám s novým systémem stravování, který velmi zjednodušeně řečeno spočívá ve vyloučení disacharidů a polysacharidů ze stravy (což převedeno do normální řeči znamená vyloučit např. sacharózu, maltózu, laktózu a také všechny škroby a obiloviny), jde u mě tak trochu o „z nouze ctnost“. Potřebovala jsem najít něco, co mi při stravování nahradí veškeré přílohy (nemohu konzumovat brambory, rýži, těstoviny …). Nechci vás tady nudit recepty, které jsou už i v našich končinách velmi zaužívané a běžné. I kdybyste v tomto ohledu byli nepolíbení, snadno najdete recepty na grilované či smažené cukety, na plněné zapékané cukety, na různé moučníky z cuket, cuketovou polévku či pyré. Dovolím si vám nabídnout něco pro opravdové fajnšmekry. Všechno jsou to recepty, které jsem v posledních dnech sama vyzkoušela a mohu pyšně prohlásit, že chutnaly nejen mně, ale i všem v domácnosti se vyskytnuvším jedincům, jimž jsem svoje výtvory po menším či větším naléhání vnutila. A nikdo (vážně nikdo) si nestěžoval, ba většinou dokonce slastně mlaskali a u některých bylo při troše snahy možné zahlédnout boule tvořící se za ušima. Takže nabízím recept na bramborový salát bez brambor, cuketové zelí, cuketové tagliatelle aglio olio a syrové cukety s tuňákovou pomazánkou. Nezapírám, že bramborový salát si svůj čas vezme, navíc je ideální ho připravovat den předem a nechat uležet v lednici, aby se všechny chutě náležitě propojily. Pro vyváženost jsou další tři recepty velmi jednoduché a hlavně rychlé. Troufám si odhadnout, že je zvládnou i úplní kulinářští novicové.

Bramborový salát bez brambor

S tímto receptem jsem se potkala v dobách dávno minulých, kdy jsem se stravovala podle systému dělené stravy Lenky Kořínkové. Upravila jsem si ho však podle sebe a podle rodinného receptu, takže když jsem jeho poslední verzi podvrhla rodině, někteří odmítali uvěřit, že v něm nejsou vůbec žádné brambory. Jasně, tu chuť totiž nedělají ani brambory, ani cuketa, ale všechno ostatní, co do lahodného pokrmu naplácáme. Dá se připravit ve dvou verzích – s majonézou (vyrábím si domácí, jen tak mám totiž jistotu, že nebude vylepšená modifikovaným škrobem či nějakou podobnou libůstkou) a bez ní. Pokud připravuji salát bez majonézy, úplně nakonec do něj přidávám na kostičky nakrájenou a na slunečnicovém oleji dozlatova opečenou cibulkou (samozřejmě po vychladnutí). Kdo by se chtěl opravdu odvázat, může dát restovanou cibulku i s majonézou. To už budou ale fest lukulské hody!

Ingredience:

cca 1 kg cuket

kořenová zelenina (2 střední mrkve, 2 střední petržele, ½ bulvy celeru)

cibule (množství dle vaší libosti, já dávám 3 střední, přičemž polovinu množství nakrájím do sladkokyselého nálevu a polovinu orestuji na slunečnicovém oleji přiměřeného množství, aby se salát příjemně omastil)

2 lžíce plnotučné hořčice

cca 5 sterilovaných okurek

4 vejce uvařená natvrdo

pažitku nebo zelenou petrželku (pro milovníky zelené klidně obojí)

majonéza (my se nešetříme, na pověry o cholesterolu nevěříme, vajíčka máme domácí a úžasně žluťoučká, takže použiju 4 vejce, 2 deci slunečnicového oleje, sůl a pepř dle chuti)

Postup:

Cukety uvařím v páře, pokud možno vcelku i se slupkou, když však jejich mohutnost překoná kapacitu největšího hrnce, nemilosrdně je přepůlím. Vařím několik minut (dle velikosti 10 – 15), průběžně je popichuji nožem, abych ověřila, zda už malinko změkly a současně zabránila tomu, že se mi rozpliznou. Současně dám vařit kořenovou zeleninu do vody ochucené solí, několika kuličkami pepře, nového koření a bobkovým listem. Povařím doměkka. Současně vařím vejce natvrdo a restuji cibulku. Uznávám, že to chce 4 plotýnky a trochu zručnosti. Tímto ale s vařením končíme a vše ostatní už probíhá bez tepelné úpravy, takže brnkačka. Jakmile dosáhnou suroviny požadované tvrdosti, respektive měkkosti, odstraním z plotny, sleju vodu a vše nechám vychladnout. A tady nám vzniká prostor na přípravu raw složek salátu. Nakrájím cibuli na kostičky, přesypu do hrnku, zaliju malým množstvím vody, do níž přidám ocet a med (cukr nemůžu, ale ujišťuji vás, že výsledná chuť je luxusní a jídlo jistě zdravější) podle chuti tak, aby vznikla koncentrovaná sladkokyselá chuť. Na drobné kostičky nakrájím rovněž sterilované okurky a nasekám si bylinky (pažitka, petržel). Jakmile vychladnou všechny suroviny, přichází řada na jejich zpracování. Z cuket vydlabu semínka a vysuším je v čisté utěrce mírným pomačkáním, aby výsledná směs nebyla příliš řídká (víme, jak je to s obsahem vody v cuketě). Pak je i se slupkou nakrájím na úhledné kostičky a přesypu do větší mísy. Do téže mísy přidám přes kolečko protlačenou zeleninu a vejce natvrdo. Následují okurky, cibule v nálevu, bylinky, hořčice a úplně na závěr lahodná majonéza (nebo orestovaná cibulka i s olejem anebo obojí). Nezapomeneme dle chuti osolit a opepřit. Kdyby se vám výsledná chuť jevila jako málo kyselá, můžete vše vylepšit několika kapkami citrónu. Nezbývá než výsledek našeho úsilí v uzavíratelné misce uložit do lednice a těšit se na tu baštu zítra.

Cuketové zelí

Tak tuhle mňamku jsem si vymyslela jako přílohu k pečené kachničce (dvakrát do roka se svět nezboří, že?), ale stejně dobře je použitelná k jakémukoli pečenému masu (kuřeti, králíkovi, krůtě, sekané, vepřové pečeni …) i steakům. A můj muž masožravec, když vylizoval poslední zbytky z hrnce, prohlásil, že to klidně bude jíst i samotné bez masa. Navíc má oproti běžnému zelí, které sice miluju, ale chutná mi pouze v moravské verzi (tj. pořádně zahuštěné poctivou jíškou a to nemůžu), jednu nespornou výhodu – zdaleka tolik nenadýmá, vlastně nenadýmá vůbec (pokud to nepřeženete s cibulí). A příprava tohoto pokrmu vážně nezabere víc než několik minut.

Ingredience (množství záměrně neuvádím, vyzkoušejte si to třeba s jednou střední cuketou, ale varuju vás: díky množství vody se vám množství poněkud scvrkne a pak může nastat bitka u hrnce):

cuketa

cibule

máslo

ochucovadla: sůl, pepř, kmín, citronová šťáva

Postup:

Cuketu tentokrát oloupu, ale zase ušetřím čas ztracený rozkrajováním a vydlabáváním semen (nejsou vhodné velké cukety, velká semínka by mohla některým nimravějším strávníkům vadit). Takže celou oloupanou cuketu (y) nastrouhám na hrubém struhadle a nechám chvilku vypotit (pustit vodu). Mezitím si v kastrolu rozpustím máslo, nasypu na něj na kostičky nakrájenou cibuli, zasypu kmínem, přiměřeně posolím a popepřím. Cibulku nechám zesklovatět a mírně změknout. Rozhodně nečekám, až se začne zbarvovat. Na takto připravený základ hodím nastrouhanou cuketu (mám ji připravenou na velkém sítu, lehce vymačkám, čímž se zbavím části vody) a několik minut podusím, přičemž nepřikrývám pokličkou, aby se mohla voda odpařovat (úplně se jí nezbavíme, ale díky použitému máslu nebude tak nepříjemně vodová). Znovu přisolím a po stažení ze zdroje ochutím citronovou šťávou. Pokud máte rádi sladší chuť, můžete dosladit medem. Nám citrón bohatě stačil.

Cuketové tagliatelle aglio olio

Bez těstovin, konkrétně v této chuťové úpravě, si život nedokážu představit. A tato náhražka mě víc než uspokojila. Někde jsem objevila recept, který byl na špagety, ale vyžadoval speciální škrabku, kterou (zatím) nedisponuji. A tak jsem jenom špagety nahradila širšími nudlemi, které jsem hravě vyrobila keramickou škrabkou na brambory. Tady znovu neuvádím přesné poměry. Vařím stylem „přiměřeně, přiměřeně“, i když si uvědomuji, že pro každého je přiměřeně něco jiného. Ale nebudu vám přece předepisovat, že máte použít celou hlavu řízného českého česneku, když budete mít oheň v ústech už po jednom stroužku a váš žlučník z té dávky taky nebude nadšený.

Ingredience

větší (respektive delší) cuketa (to aby iluze dlouhých širších nudlí byla dokonalá)

olivový olej

česnek

bylinky (dle chuti, nejraději používám pažitku a zelenou petržel, ale klidně půjde i bazalka, tymián či cokoli jiného – vykašlete se na originální recept a udělejte si to dle vlastní chuti)

sůl, pepř

parmezán

Postup:

Nejprve oloupeme cuketu (y) a pak postupem po obvodu vyrábíme škrabkou dlouhé široké nudle tak dlouho, dokud nám nezačnou prosvítat semínka (tady s „ořezáváním“ ustaneme, aby nám nezkazila výsledný dojem). Připravené „nudle“ opět nechávám vypotit na větším sítu. Mezitím si na pánvi rozehřeju olivový olej, vysypu na něj přiměřené množství česneku, který jsem si předtím oloupala a nakrájela na plátky, posolím, popepřím a nechám česnek mírně změknout. Nečekám, až se začne zbarvovat, vhodím na něj cuketové nudle a několik málo minut restuji. Ten čas záleží na požadované tuhosti. Pokud je máte rádi al dente, opravdu stačí velmi krátce (podle množství 2 – 3 minuty). V některých receptech jsem našla, že se cuketové špagety (tagliatelle) mají krátce povařit v osolené vodě a následně nechat okapat. Z vlastní zkušenosti to považuji za zbytečné (jenom další špinavý hrnec). Ke konci tepelné úpravy můžete ještě dosolit, připepřit a vsypat bylinky dle chuti. Milovníci pikantních chutí mohou přidat feferonku. Ihned servírujeme, doplníme hoblinami parmazánu (kdo má rád strouhaný, nic nebrání ani této variantě) a nic nezkazíme ani lístkem bazalky.

Cuketové „chlebíčky“

Miluji nejrůznější pomazánky. Dokážu si vyrobit zdravé varianty a jediným problémem tak zůstává, na co si je namazat. Pár triků už jsem použila (naplním s nimi rajče nebo list salátu), ale dnes jsem si vyzkoušela právě cuketu. Tuňákovou pomazánku vyrábím ze dvou větších tuňákových konzerv, tří malých sýrů typu lučina, dneska jsem navíc vmíchala i půlku avokáda, které zbylo od snídaně, a vše další jsou už jen ochucovací ingredience (cibule, sterilovaná okurka, sůl, pepř, pažitka, citronová šťáva). Ale na cuketu můžete samozřejmě namazat jakoukoli pomazánku, čím pikantnější či chuťově výraznější, tím lepší (tvarůžková, nivová, sýrová česneková …) Pomazánku si tedy vyrobíte podle vlastní momentální chuti a nabídky vaší lednice či spíže. A jak si připravíme cuketu? Tentokrát použijeme cuketu čerstvou (tepelně neopracovanou), i když se takto konzumuje velmi zřídka. Ale až to jednou zkusíte, věřím, že si ji zamilujete. Úžasná je už ta jednoduchost. Aby to nebyla moc velká babračka, doporučuji cuketu co největší. Tuto oloupete, rozkrojíte podélně, vydlabete semínka (u těch větších zralých cuket je to vážně hračka). A nyní cuketu nakrájíte příčně, takže vám vzniknou plátky tvarem připomínající zahnuté rohlíčky. Tloušťku nechám na vás, já jsem dělala něco kolem necelého centimetru. Takto nakrájenou cuketu mírně posolíme, rozkrojíme citrón a po jeho řezu přejedeme neposolenou stranou cukety. Ta kyselkavá chuť se k tuňákové (i jakékoli jiné rybí) pomazánce výtečně hodí). No a jak už asi tušíte, takto připravený chlebíček jednoduše potřeme pomazánkou. Ideální je konzumovat hned po natření, protože když je necháte delší dobu ležet, pustí vodu a nebudou už tak úžasně křupavé.

Tak vám přeji bohatou cuketovou úrodu a dobrou chuť.