Články
Loni v říjnu mě navštívila maminka s dvouletým děvčátkem. Hlavním problémem, který chtěli rodiče řešit homeopaticky, byla alergická reakce na mléčné výrobky. Holčička byla téměř do dvou let kojená, drobnějšího vzrůstu a problém s alergickou reakcí se poprvé objevil poté, co se asi 7 měsíců před první návštěvou u homeopata dostala do kontaktu s kravským mlékem. Dívenka tehdy ochutnala mléčnou kaši maminky a reakce byla téměř okamžitá – kolem úst, kde zůstala napatlaná kaše, se objevily velké zarudlé fleky, a navíc jí oteklo okolí očí. Velmi dramaticky také reagovala na kojenecké sušené mléko (Nutrilon), které obloukovitě zvracela a následně odmítala, stejně jako veškeré mléčné výrobky. Měla k nim vyloženě averzi (a bylo prakticky jedno, zda je výchozí surovinou kravské či kozí mléko, odmítala dokonce sójový jogurt). Jediné, co byla schopna občas pozřít, byl tvrdý sýr.
Dnes bych se ráda podělila o dva případy z praxe, v nichž hlavní a pozitivní roli sehrál lék, jehož název najdete v titulku. Dělám to rovněž kvůli svému pocitu, že je tento lék podceňován a nepoužívá se tak často, jak by si možná zasloužil. Nejde sice o žádný polychrest, nicméně dovedu si představit případy, v nichž by mohl účinně posloužit minimálně jako lék situační. A jak se můžete dočíst pod oběma případy, má celkem jasně formulovaný i mentální obraz.
Začátkem července jsem se zařadila mezi účastníky Letní školy pražské Homeopatické akademie. O své zkušenosti se sem s námi přijel podělit jeden z nejznámějších kalifornských homeopatů Kim Elia.
Především zde prezentoval řadu úspěšně řešených případů z praxe své i svých kolegů, dočkali jsme se také jednoho živého homeopatického odběru. Ten byl předem plánovanou součástí programu LŠ. Co se ale naplánovat opravdu nedalo, byl případ nepříjemného impetiga, který řešila u své dcery jedna z posluchaček LŠ. Vše vlastně vyplynulo z diskuse k jednomu z Kimových případů, v němž se objevilo právě impetigo.
Doma není nikdo prorokem. Kovářova kobyla chodí bosa. Taková a jim podobná úsloví mi naskakují v mysli vždy, když mám sama sobě homeopaticky akutně pomoci. Lidem kolem rozdávám rady (mnohdy dokonce užitečné a účinné), jak zatočit s různými neduhy. Když si něco zasedne na mě samotnou, není to žádná sláva. Jasně, když nešikovně upadnu, Arnica je první volba. A pár podobných rychlých a účinných nápadů bych snad z paměti taky vydolovala. Když je ale člověk paralyzovaný bolestí, nevím jak ostatní kolegové, ale mně to zkrátka nějak nespíná.
Ve vzduchu už je cítit jaro, a tak se pozvolna chystáme odložit zimníky, rozloučit se s obdobím vegetačního klidu, zimního spánku i různých nemocí, které nás často právě v tomto období více či méně sužují. A tak se pomalu, ale jistě stahují ze scény i chřipky a jiné virózy. Možná jste se v minulých měsících též dostali do obrazu homeopatického léku Gelsemium sempervirens (ne snad, že bych to někomu přála), a pokud nechybí ve vaší domácí lékárničce, snad jste ho s úspěchem i použili. Když prostudujete část obrazu tohoto léku, dojde vám, že jde o téměř přesný popis charakteristických chřipkových symptomů: slabost, únava, zchvácenost, bolest svalů, hlava je těžká, máte problém udržet víčka a sklon k závrati spojené s motáním hlavy. Když jste nuceni dojít si na toaletu, třesou se vám nohy a podlamují kolena, návaly horka se střídají se zimnicí, běhá vám mráz po zádech a v pokročilých stádiích se cítíte zcela paralyzovaní, neschopní pohybu … O tomto léku je dobré uvažovat též v případě, že se vleklé problémy pacienta datují od doby, kdy prodělal chřipku (potažmo jiné virové onemocnění), nebo ji přechodil (podobně jako u léku Influenzinum).
Nedělám to často a ani tímto příspěvkem nechci zakládat novou tradici. Nicméně bych se chtěla podělit o velkou radost, která mě opanuje pokaždé, když mám možnost být přítomna tomu zázraku, kdy pacient (i) pod vlivem homeopatické léčby nastoupí správný směr, vrátí se k sobě, pochopí smysl … a začne se uzdravovat na všech úrovních.
V prvním prosincovém týdnu jsme se vydali s mužem do naší metropole, abychom nasáli atmosféru adventní Prahy. První den jsme si za nádherného počasí opravdu užili všech krás, které naše hlavní město nabízí. Druhý den však přinesl o poznání nepříjemnější povětrnostní podmínky, jež si na sklonku dne vybraly nepříjemnou daň. Krátce po soumraku začal manžel zlověstně kašlat. Kašel byl řezavý, štěkavý, suchý a nepříjemně tahal za uši. Vybavily se mi v tom nejhorším smyslu nezapomenutelné pocity, které jsem nejednou zažívala během opakovaných laryngitid mladšího syna. Současně měl manžel horečku (neměřili jsme, ale dotyk čela byl víc než výmluvný). Manžel byl úzkostný, stěžoval si na bolest na prsou a neschopnost pořádně se nadechnout. Obléval ho studený pot, který neulevoval. Ba naopak, celý stav ještě zhoršoval, protože přes horečku u něj způsoboval krajně nepříjemný a intenzivní pocit chladu.
Nedávno mě manžel požádal o pomoc pro jednoho známého. Muž čtyřicátník, který podstoupil operaci oboustranné tříselné kýly, trpěl přes silná analgetika nesnesitelnými bolestmi. Protože léky, v jejichž účinek dosud věřil, selhávaly, oslovil manžela s dotazem, zda by na to mohla zabrat nějaká homeopatika.
Vím, že si tímto příspěvkem tak trochu koleduji o to, aby mě skeptici označili za definitivně ztracený případ, přesto jdu do toho. Ostatně nejde ani tak o můj názor či postoj, jako spíš o bezděčné resumé hlavní hrdinky příběhu. A vím, že vůbec nejsem alibistická (to pro případ, že by mě na to někdo chtěl šťavnatým komentářem upozornit). 😉
Tak si vám večer sedím u počítače a připravuju přednášku k systému rostlin v homeopatii. Prokousávám se druhým sloupcem (teprve!), dohledávám zástupce, fotky do prezentace … Snažím se pro přiblížení a demonstraci vybírat známé a osvědčené léky, když tu mi padne zrak na zkratku Calad. Chci přeskočit a pokračovat, protože tohle rozhodně není známý lék. Pořád si opakuju calad, calad, calad, kde já jsem to už slyšela? A docela nedávno??? Mám to!