Články
Kdo předpokládá, že budu doporučovat něco jako očkování, bude (asi) určitě zklamaný. To ovšem (doufám) většina pravidelných návštěvníků mého blogu ani v nejmenším nečeká.
Nevím, jak kdo, ale já jsem rozhodně fest „čichová“. V souvislosti s různými událostmi či situacemi se mi často vybavují typické vůně. Dlužno dodat, že naštěstí v mé čichové paměti jako stálice zůstávají vůně lahodící mému nosu. Na ty nevoňavé bohudík rychle zapomínám a navíc nemám tendenci je vyhledávat. Tak, jak se mi třeba Vánoce pojí s vůní jehličí, perníčků a vanilky, jaro s opojnou vůní frézií a narcisů, léto s odérem moře či čerstvě posečené trávy, doba kolem Silvestra a Nového roku mi voní po vaječném koňaku. Tahle čichová závislost vznikla už v raném dětství. Ano, už tehdy nám bylo povoleno cucnout si či vylízat štamprlku této voňavé a sladké pochoutky, obzvláště byla-li připravena podomácku babičkami nebo maminkou a obsah alkoholu byl zanedbatelný.
Pokud si potrpíte na tradice, ctíte je a k těm vánočním patří u vás i vánočka, zajisté jste vše nakoupili a s realizací samotnou ještě chvilku vyčkáte, aby byla tato pekařská dobrota z kynutého těsta – už svým názvem evokující vůni a atmosféru nejkrásnějších křesťanských svátků – nádherně měkoučká v ten pravý čas. Pokud jste však v tomto oboru začátečníci, je pro vás za pět minut dvanáct, ne-li už něco po dvanácté. Pakliže totiž máte zkušenosti v tomto směru pramalé (neřku-li vůbec žádné), je na místě tento kousek vyzkoušet nanečisto.
Řekla bych, že podobnou zkušenost jako já udělala řada kolegů homeopatů (a nejen jich). Přijde k vám na konzultaci pacient, pro kterého máte být záchranou po nekonečném martyriu, jež podstoupil při konvenční léčbě. Podobní pacienti opakovaně navštěvují svého praktika či pediatra a opakovaně si odnášejí léky, nezřídka antibiotika, která jejich potíž dočasně odsunou na vedlejší kolej, protože se jim skutečně uleví. Zpravidla však nejde o vyléčení, ale pouze o potlačení symptomů, zatlačení nemoci někam hlouběji. Za čas se stejný problém objeví znovu a znovu, až obvykle přejde do chronického stavu. Pacient si začne uvědomovat, že tohle asi není úplně normální. Někde si něco přečte nebo dá na doporučení známého, kolegy, partnera a rozhodne se své dlouhodobé potíže řešit alternativně. Vyhledá tedy například homeopata. A čeká zázrak. Když se zázrak po první dávce prvního homeopatického léku nekoná, nezřídka to takový marod vzdá a homeopatii (či jinou alternativu) zatratí. Takového pacienta už ve své poradně homeopat neuvidí.
Už o tomto víkendu opanuje naše domovy, mysli i srdce kouzlo adventu. Nevím jak vy, ale já si tento čas posvátného očekávání nedokážu představit bez vůně vanilky. Vanilkové rohlíčky, dříve ty maminčiny, teď už dlouhé roky vlastní, patřily vždy k mým favoritům vánoční tabule a tímto svým nadšením jsem bezezbytku nakazila všechny členy rodiny. Protože se snažím vyhýbat věcem, které patří k nočním můrám nejen výživových poradců, jsem nucena k experimentům a kreativitě, tu přínosné, jindy nikoli. Dnes se s vámi ráda podělím o zdravý recept na vanilkové rohlíčky vhodný pro „bezlepkáře“, paleo dietu, s jedním drobným prohřeškem též pro SCD dietu a vzhledem k použité sladké složce i pro diabetiky.
Nebude to dlouho trvat a naše dny ovládne advent. U nás doma k tomuto času patří nejen čančání interiéru, záplava svíček, pohoda, vůně, zklidnění, natěšené očekávání bílých svátků, ale také výroba medových perníčků.
Jasně, každý jsme jiný a na každého z nás bude fungovat něco jiného. Obzvláště v homeopatii, která staví svá léčivá předepsání jednak na celostním přístupu, jednak na individualizaci, to bude platit víc než kdekoli jinde. Přesto jsem přesvědčená, že tento homeopatický lék by neměl chybět v žádné domácí homeopatické lékárničce. Může se hodit na jakékoli zánětlivé onemocnění, u něhož nám budou sedět v případě akutního předepsání alespoň základní modality a generálie.
Na letošní dovolenou jsem do zavazadla přibalila knížku B. N. Kaufmana Ničeho nelitujme s podtitulem Může být umírání dobrodružstvím? Jedná se nejen o příběh hledání a nacházení cesty k sobě mezi synem a jeho otcem umírajícím na rakovinu. A nemohu udělat víc ani méně, než tento titul vřele doporučit! Níže cituji krátký úryvek, který jsem si dovolila přeložit ze slovenské verze do češtiny.
Čas dozrávajících jahod – těch neodolatelně voňavých a plných moravského slunce (ne těch trhaných skoro za zelena, ozářených, aby se nekazily, a následně transportovaných přes půl zeměkoule) – je na spadnutí. Nejvíc pro své zdraví i uspokojení chutě uděláme, když je budeme konzumovat čerstvé, ideálně co nejdříve po utržení ze záhonu. Věděli jste, že jahody obsahují mnohem více vitamínu C než citrusové plody a z tuzemského ovoce je trumfne snad jen černý rybíz? Ale aby se nám náhodou nepřejedly a chuťové pohárky fajnšmekrů si přišly na své, trochou variability nic nezkazíme.
Nabízím jeden osobně vyzkoušený, velmi rychlý a nenáročný recept. Za pár minut ho máte ke kafíčku na stole. Jde o recept bez lepku, mléka (resp. laktózy) i bez přidaného cukru, přesto vám garantuji, že se budete oblizovat až za ušima (pokud tedy nedáváte spíše přednost škvarkům nebo klobásám s křenem).
Při brouzdání po facebooku jsem nedávno narazila na něco, co jsem nedokázala pochopit. Je pravda, že už mám nějakou tu zkušenost s různými tlučhuby a jsem dost stará na to, abych se nad podobné bláboly dokázala povznést. Nicméně ony výroky se týkaly oblasti, do které tak trošku vidím, a člověka, kterého znám a považuji za opravdového profesionála. A tak si dovolím alespoň touto cestou prezentovat svůj názor. Z následujícího textu jistě pochopíte (alespoň doufám), o co se jednalo.