Články
Čeleď Asteraceae (syn. Compositeae), řád Asterales
Tato půvabná květinka se svojí neodolatelnou modří roste a prospívá i v nehostinných až krušných podmínkách. Právě teď je její čas. Ve velkých skupinkách i jednotlivě ji hojně můžete až do října zahlédnout na okrajích lesů, polí, luk, podél cest a příkopů. Na co ona u těch cest čeká? Že by na méně šťastné účastníky silničního provozu, kterým se nezadařilo bez ztráty kytičky a nějakého toho šrámu doputovat do cíle své cesty? Vím, hodně oslí můstek, který směřuje k upomínce, že se jedná o zástupce skupiny rostlinných léků, již jsme si zvykli označovat jako traumatická. Ano, jedná se skutečně o sestru takových traumatických bardů, jako jsou Arnica, Calendula, Bellis perrennis, Chamomilla či Echinacea.
Jak jsem v jednom z minulých článků slíbila, vracím se nyní k tématu lymské boreliózy. Usilovně se snažím vyhýbat mnohostránkovým rozborům, abych nepokoušela čtenářovu trpělivost. Proto jsem téma rozdělila. Jenomže když jsem si začala v hlavě tvořit osnovu tohoto článku, bylo mi jasné, že to stejně do jedné stravitelné stránky A4 nenahustím. Pokusím se zbytečně neopakovat a nerozvádět to, co již bylo popsáno v článku Strašák jménem klíště, nicméně se obávám, že některým spojovacím vláknům se nevyhnu. Tak pojďme na to.
Když začnete pátrat po duchovních příčinách jakékoli nemoci, nastudujete spoustu literatury, obrátíte se prostřednictvím jejich knih na odborníky tuzemské i zahraniční, dřív nebo později nutně dospějete k závěru, že ti lidé snad od sebe navzájem opisovali. Když se pak rozhodnete dohledat informace o autorech, zjistíte, že jde povětšinou o lidi velmi vzdělané, myslím teď vzdělané ve vědách, které jsme si zvykli označovat jako exaktní. Jsou mezi nimi nezřídka také inženýři, lékaři a nositelé řady dalších akademických titulů. A když zvážíte, že napsat knihu s takto vážným tématem tak, aby to mělo hlavu a patu, těžko zvládne člověk bez zkušeností a praxe, mělo by vás to, i když patříte mezi nevěřící Tomáše, minimálně přivést k zamyšlení a alespoň umírněnému výstupu, že na tom asi něco bude.
Tak tu zase máme už pár pátků nechvalně populární sezónu, kdy se těmto roztočům mimořádně daří. A protože i v mém okolí už se vyskytlo pár jedinců, kteří se bez svého zájmu a vědomí stali hostiteli tohoto klepítkatce, přimělo mě to k úvaze. Především mi s přibývajícím věkem a snad i zkušenostmi začíná vadit atmosféra strachu, která se kolem nákazy, přenášené právě klíšťaty šíří. Bezpečně mě nadzvedne hysterická Červená Karkulka v děsuplné reklamě budící dojem, že pokud se okamžitě nenecháte naočkovat, nemůžete nadcházející sezónu přežít se zdravou kůží a mozkem.
Bez této po citronech vonící rostlinky si těžko dovedeme představit bylinkovou zahrádku. Přestože naše kraje nejsou její domovinou (tou je východní Středomoří a Malá Asie), vysazuje se u nás běžně a ukázalo se, že je velmi nenáročná a snadno zplaňuje. Taky se vám stalo, že bez jakékoli péče zarputile přežívá a šíří se na přilehlá více či méně vzdálená stanoviště jako plevel? U nás obrovský trs vyrašil dva metry od původního záhonku u plotu v místě zasypaném kamením.
Při nedávných toulkách rozkvetlou a zářivě zelenou jarní přírodou jsem se znovu zamilovala. Tohle příjemné šimrání v srdečním okolí mě přepadá s železnou pravidelností vždy na jaře s pozvolným olisťováním a nasazováním květů a podruhé pak na podzim při té neskutečné a nekonečné barevné symfonii. Moje láskyplné vzdechy a nekritická náklonnost jsou cíleny k javorům všech tvarů, velikostí i barev. Mé estetické receptory se obzvláště tetelí při pohledu na různé asijské zakrslé odrůdy, ale chladnou mě nenechá žádný z těchto dřevěných krasavců.
Patříte-li k příznivcům psychiatra, propagátora transpersonální psychologie, autora holotropního dýchání a badatele s bohatými zkušenostmi se změněnými stavy vědomí Stanislava Grofa, doporučuji vaší pozornosti jeho knihu Psychologie budoucnosti (třetí vydání v češtině vyšlo v nakladatelství Argo v r. 2014).
Jedná se o přehledný průřez výsledky jeho celoživotního badání i velmi bohaté praxe. Jednotlivé kapitoly představují základní informace z řady knih, které během svého života vydal sám nebo jako spoluautor. Pokud byste se o jednotlivých tématech chtěli dovědět více, najdete v knize přesné odkazy na jednotlivé publikace.
Jedná je o homeopatický lék vyrobený ze štíra. Pro pochopení esence i celkového obrazu léku je vždy vhodné věnovat pozornost také zdroji, z něhož lék pochází. Dokáže mnohé napovědět.
Při brouzdání po facebooku jsem nedávno narazila na něco, co jsem nedokázala pochopit. Je pravda, že už mám nějakou tu zkušenost s různými tlučhuby a jsem dost stará na to, abych se nad podobné bláboly dokázala povznést. Nicméně ony výroky se týkaly oblasti, do které tak trošku vidím, a člověka, kterého znám a považuji za opravdového profesionála. A tak si dovolím alespoň touto cestou prezentovat svůj názor. Z následujícího textu jistě pochopíte (alespoň doufám), o co se jednalo.
Právě uplynulý víkend se (nejen) ve Vzdělávacím centru Uroboros nesl zcela v duchu systému. Zatímco v Brně nám přednášel znalec nad znalce MUDr. Pavol Tibenský Scholtenův systém periodické tabulky, část lektorského týmu i někteří naši posluchači si udělali příjemný výlet do slovenské metropole, kde na půdě SAKH přednášela Michal Yakir, PhD, RCHom, svou vlastní systematizaci rostlinných léků v homeopatii. Když odhlédnu od všech ostatních benefitů, a že jich nebylo málo, jako velmi příjemné osvěžení rozhodně zapůsobil ženský prvek. Co si budeme povídat, většinou se v našich končinách setkáváme s mužskými přednášejícími, takže tato fundovaná, sofistikovaná a velmi příjemně působící dáma, schopná vnímat život kolem nás v často netušených souvislostech, působila jako chápající a vítané pohlazení na duši všech přítomných. V Bratislavě se tak utvořila nádherná a srdečná atmosféra a naprostou většinu posluchačů nadchl záměr SAKH v čele s MUDr. Vladimírem Petrocim v setkáních s Michal Yakir pokračovat formou návazných seminářů.