Arnica a Bellis perennis zasahují

Nedávno mě manžel požádal o pomoc pro jednoho známého. Muž čtyřicátník, který podstoupil operaci oboustranné tříselné kýly, trpěl přes silná analgetika nesnesitelnými bolestmi. Protože léky, v jejichž účinek dosud věřil, selhávaly, oslovil manžela s dotazem, zda by na to mohla zabrat nějaká homeopatika.

Připravila jsem pro pána Arnicu 30C a Bellis perennis 15C a obojí mu po manželovi poslala i s doporučeným dávkováním a popsaným způsobem podávání. Navrhla jsem dle potřeby oba léky podávat zpočátku i 5x denně a mezi oběma léky udělat odstup (neužívat je současně). První dávky užil minulý týden v pátek. V neděli večer pípla manželovi na mobilu zpráva. Dovolím si ji (z důvodu respektování soukromí beze jmen) zde ocitovat: „Zdravím, vyřiďte vaší, že jí moc děkuji za ta homeopatika. Už první den po 3. dávce jsem měl od bolesti pokoj. Zítra ani nebudu vyzvedávat prášky, co mi napsal B.….. (praktik). Takže jí ještě jednou děkuji a má u mě velkou čokoládu. K….“

Všichni, kteří mají o homeopatii byť sebemenší povědomí, vědí, že Arnica je lékem první volby u jakéhokoli traumatu. Z botanického pohledu patří do čeledi Compositeae (složnokvěté). Léky náležející k této skupině jsme si zvykli běžně označovat jako „traumatické“. Vedle již zmíněné Arniky sem patří také Calendula, Bellis perennis, Echinacea, Cichorium, Achillea millefolium, Chamomilla a řada dalších. Pozici lídra v této skupině a v této indikaci však Arnice už nikdo neodpáře.

Proč tedy padla v tomto případě vedle Arniky volba též na Bellis? Lék vyrobený z něžné sedmikrásky má totiž výraznou afinitu ke všem měkkým tkáním a orgánům uloženým v dutině břišní. V případě našeho pacienta se zákrok týkal právě tohoto regionu, a tak má její užití rozhodně své opodstatnění. Před časem jsem zaznamenala její úspěch i při léčbě hematomu na placentě. Tehdy jsem zvolila cíleně právě Bellis, ačkoli věřím, že léčivě by mohla zaúřadovat i Arnica.

K typickým indikacím tohoto léku patří mj. poškození tkání po chirurgických zákrocích, bolestivost břišní stěny a dělohy, následky úderů, městnání krve v žilách a křečové žíly. Podle Burnetta jsou nejdůležitějšími znaky léku stáze a únava, lék je vhodný pro „starší pracovníky, například zahradníky.“ Jako vtipný potvrzující symptom a úsměvnou třešinku na dortu beru v našem případu fakt, že zmíněný pán pomáhá mému muži už řadu let se zahradou.  🙂

Velmi pěkně podává obraz léku Bellis perennis ve své knize Nespoutaný růst Marguerite Peltová. Níže nabízím citaci z této publikace.

„Bellis perennis je lék pro krásné a vzorné lidi, kteří mají pocit méněcennosti a obtížně zpracovávají svá traumata, ať už z hlediska duševního či tělesného. Po léku dochází k jakémusi vzkříšení. Pochopitelně se může objevit i protipól ve smyslu vzdorovité a diktátorské osobnosti.

Mohou si stěžovat na potíže po zraněních nebo operacích a na bolesti svalů, především ohybačů a břišních svalů.“