Antibiotika – přínosy a úskalí

Přestože je objev praotce všech antibiotik (dále ATB) přičítán siru Alexandru Flemingovi, díky archeologickým nálezům i písemným památkám je dnes známo, že některé druhy plísní sloužily k léčebným účelům již ve starověku. Minimálně ve starověkém Egyptě se plísně používaly již kolem r. 1500 př. n. l. k léčbě povrchových infekcí a také ve staré Číně se plísně osvědčily při ošetřování popálenin, vředů a různých kožních infekcí.

Zásadní zlom v moderní medicíně přišel právě s výzkumem A. Fleminga ve 20. letech 20. století a následnými klinickými zkouškami Penicilinu ve 40. letech téhož století. To, co následovalo v letech padesátých, můžeme bez nadsázky označit za penicilinové šílenství. Penicilin a následně nově vyvíjená antibiotika byla považována za všelék a silně nadužívána.

Částečně to bylo dílo nekritických lékařů, kteří věřili v zázračnou moc těchto medikamentů, dílem šlo o nátlak samotných pacientů, kteří pokud z ordinace neodešli s receptem na antibiotika, měli pocit, že je lékař odbyl nebo brutálně podcenil jejich zdravotní stav. Bohužel tato situace nezřídka přetrvává do současnosti. Také v důsledku toho došlo k mutaci mikroorganismů, které se postupně stávaly rezistentními na řadu ATB. Nejde jen o to, že nadužíváme ATB k léčbě banálních infekcí, ale je vhodné si uvědomit, že ke vzrůstajícímu množství rezistentních bakterií přispívají také velkochovy hospodářských zvířat, jež jsou běžně antibiotiky léčena, a někdy jsou dokonce antibiotika součástí krmných směsí pro předcházení nemocem! Nemůžeme se pak divit vzniku rezistence, když dáváme bakteriím tak široký „cvičební terén“. Přestože neustále pokračuje vývoj nových antibiotik, nepřekvapí, že těch skutečně účinných postupně ubývá. A takhle to dopadá vždycky, když si někdo začne hrát na pána tvorstva, ztratí elementární pokoru a myslí si, že vyzraje na dokonalou a moudrou přírodu. 🙁

Abych nebyla špatně pochopena. Nejsem zásadní odmítač ATB. Dokážu si představit situace, kdy jsou tyto léky nezbytné a mohou zachraňovat lidské životy nebo mohou být jediným vhodným a účinným prostředkem při likvidaci infekční nemoci. Ale všeho s mírou!

Pokusme se zjednodušeně vysvětlit, co to jsou antibiotika, jaký je princip jejich účinku, kde mají své opodstatnění, a kde jsou naopak naprosto neúčinná.

• ATB jsou látky schopné usmrtit buněčné organismy, tedy bakterie, některé houby (např. kvasinky) a parazitující prvoky, nebo alespoň omezit jejich růst či množení.
• Jsou naprosto neúčinné v boji proti virům.
• Dříve takto byly označovány pouze látky přírodního původu; látky s podobnými účinky vyráběné chemicky byly označovány jako chemoterapeutika – dnes mezi ATB řadíme především látky vyrobené chemickou cestou.
• Je známo téměř 6000 látek s popsanými účinky, v lékařské a veterinární praxi se používá pouze kolem 70, neboť ostatní mají neúnosné vedlejší účinky, či jsou pro organismus toxické.
• Bakterie = jednobuněčné organismy tvořené buněčnou stěnou, plazmatickou membránou, uvnitř vyplněné genetickým materiálem a cytoplazmou.
• ATB zabíjejí bakterie zničením některé části buňky (např. Penicilin ničí buněčnou stěnu).
• Viry nejsou buněčné organismy (na rozdíl od bakterií).
• Nemají buněčnou stěnu ani membránu.
• Obsahují pouze genetickou informaci (RNA nebo DNA) a proteinový obal.
• Parazitují na hostitelské buňce.
• Ve virech neprobíhají žádné chemické reakce, a tak se nemohou samy o sobě rozmnožovat – potřebují k tomu vhodné podmínky hostitelské buňky.
• Nemají žádnou strukturu, kterou by ATB mohla narušit, a proto jsou proti nim zcela neúčinná!

Důsledky nadužívání ATB:

• Vznik resistence bakterií na ATB.
• Zvýšení počtu alergií.
• Snížení imunity (70% naší imunity leží ve střevech, je pro ni nezbytná přirozená střevní mikroflóra).
• Nárůst autoimunitních onemocnění.
• Narušení střevní mikroflóry → zvýšení počtu závažných střevních onemocnění jako ulcerativní kolitida, Crohnova nemoc, rakovina tlustého střeva.

Jednou z cest, jak se vyhnout nadužívání ATB je tedy jednoznačné rozlišení virové a bakteriální infekce. Pro moderní medicínu by to neměl být vážný problém, možností je řada. Využít lze výtěry z krku, odběry vzorku moči, stolice, hlenu, jejichž rozborem je možné rozhodnout, jakého původu infekce je. Použít lze samozřejmě i vzorek krve. Většina pediatrů i praktických lékařů považuje vybavení na provedení CRP testu za běžnou součást moderní ordinace. Je možné, že v některých případech nasedne na původně virovou infekci druhotně infekce bakteriální. S touto eventualitou je třeba počítat a nemocného sledovat, případně zopakovat v případě nutnosti laboratoř či CRP.

Mezi nejznámější virová onemocnění patří: chřipka, mononukleóza, virová hepatitida (virový zánět jater, různé typy), plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice, pásový opar (a další onemocnění způsobená herpetickými viry), klíšťová encefalitida, nemoci způsobené HPV, AIDS, ebola, SARS. Pro léčbu těchto nemocí jsou ATB neúčinná!

Měli bychom mít na paměti, že i řada onemocnění, která jsou bez náležitých laboratorních vyšetření paušálně léčena antibiotiky, může být virového původu. Mám zde na mysli různé druhy zánětů horních i dolních cest dýchacích, záněty středouší, zánětlivá onemocnění zažívacího traktu. Zejména u dětí převažuje virový původ těchto onemocnění.

Zvláštní opatrnost, včasná návštěva lékaře a podání antibiotik je naopak na místě v případě těchto závažných komplikací:

1. Podezření na zánět hrtanové příklopky (epiglotitis) – původcem je zpravidla nebezpečný Haemophilus influenzae; postižený (nejčastěji dítě) je apatický, klidný, snaží se nekašlat, nemluví, nemůže polykat (vytékají sliny), trpí dušností.
2. Bakteriální (nejčastěji streptokokové či stafylokokové) bronchitidy či zápaly plic. Ačkoli zejména u dětí bývá převážná většina bronchitid virového původu, v případě úporného kašle, cyanotického vzhledu a celkových známek zánětu neodkládejte návštěvu lékaře.
3. Bakterií způsobená otitida (zánět středouší). Literatura uvádí, že pouze 30 – 50% otitid je způsobeno bakterií (zpravidla Streptococcus pneumoniae nebo Haemophilus influenzae). Nebezpečí těchto infekcí tkví v tom, že jde o lokalitu velmi blízkou důležitým mozkovým centrům a zánět se tak může rozšířit a vyvolat druhotné infekce, např. zánět mastoidního výběžku nebo nebezpečnou meningitidu.
4. Většina infekcí močového ústrojí bývá původu bakteriálního.
5. Bakteriální tonzilitida (zánět krčních mandlí).

I když nastane situace, kdy budeme nuceni ATB užívat, nemusíme být jen pasivními pozorovateli destrukce naší střevní mikroflóry a tím i imunity. Máme možnost aktivně zasáhnout do procesu eliminace nežádoucích účinků antibiotik.

Jak na to?

1. Konzumujte potraviny, které budou blahodárně působit na vaši střevní mikroflóru (živé jogurty, fermentovanou zeleninu – např. tradiční kysané zelí, syrovátka, jakákoli probiotika, klidně i jako suplementy).
2. Používejte prostředky na posílení imunitního systému – echinacea, rakytník, zinek, cibule, česnek …
3. Ve zvýšeném množství užívejte vitamín C – bylo prokázáno, že tento vitamín mj. zlepšuje vstřebávání ATB do krve a zvyšuje tak jejich účinnost.
4. Dostatečně spěte, hlídejte si pitný režim, přiměřeně odpočívejte, volte během nemoci i v rekonvalescenci na živiny bohatou, ale přitom lehce stravitelnou stravu, abyste organismu neodčerpávali síly, které potřebuje k léčení, na proces trávení.

U pacientů, kteří byli často (a někdy zbytečně) léčeni antibiotiky, lze vysledovat určitý soubor symptomů. Kromě již zmíněných opatření v odůvodněných případech existuje také možnost homeopatické intervence ve formě podání napotencovaných ATB. O této možnosti se můžete informovat u svého homeopata. Osobně dávám přednost konstituční léčbě, ale tuto variantu vedu rovněž v patrnosti pro případ, že konstituční léčba nemá očekávaný efekt.

Budu velmi ráda, pokud tímto článkem přispěju k tomu, abyste ke svému zdraví přistupovali zodpovědněji a vždy raději dvakrát měřili, než jednou říznete. 🙂