Androctonus australis

Jedná je o homeopatický lék vyrobený ze štíra. Pro pochopení esence i celkového obrazu léku je vždy vhodné věnovat pozornost také zdroji, z něhož lék pochází. Dokáže mnohé napovědět.

Pokud jde o živočicha, je obvykle víc než přínosné zamyslet se nad jeho životními podmínkami, zvyky, strategiemi přežití, stejně jako sledovat pozici daného zvířete v potravním řetězci, respektive jeho pohyb na ose kořist – oběť. A u „zvířátka“ typu štíra je tohle obzvlášť důležité. Stačí si uvědomit, že jde o tvora, který s největší pravděpodobností jako jeden z prvních opustil mořské prostředí a adaptoval se na život suchozemský. A ještě zajímavější je fakt, že od té doby zůstává stále stejný, nikdy se ho nijak nedotkla evoluce, úspěšně odolává extrémním podmínkám i jejich změnám. Štíři tak s velkou pravděpodobností obývají naši planetu už 400 milionů let a byli svědky zrodu i vyhynutí dinosaurů. Existuje dokonce teorie, že v případě nukleární katastrofy, budou štír a šváb jedinými tvory na naší planetě, kteří podobnou apokalypsu přežijí. A jistě nebude náhoda, že při studiu obrazu tohoto léku se mi neobytně vtírala do vědomí myšlenka na jeden z aktinoidů, radioaktivní Plutonium.

Ale zpět ke štírovi. Z taxonomického hlediska ho řadíme k pavoukovcům. Jak už bylo poznamenáno výše, je schopný existence v extrémních podmínkách, je to jeden z mála tvorů, pro něž není žádný problém přežít na poušti. Když si představíme, jak může vypadat naše planeta po nukleárním výbuchu, s nadsázkou lze říci, že pro štíra to bude ideální klima. Jedná se totiž o tvory, kteří nesnášejí přímé slunce, a tak se během dne schovávají pod kameny či v různých dutinách. Jsou to typicky noční tvorové, za tmy se vydávají na lov. Jejich potravou jsou zpravidla další členovci, troufnou si i na menší savce a v případě mírné nouze nepohrdnou ani příslušníky svého druhu. Kanibalismus u nich není ničím mimořádným. Společnost nepotřebují, jsou typickými samotáři. Disponují hojným arzenálem očí (celkem 6 párů), které jsou uspořádány tak, že jim dovolují kontrolovat úhel téměř 360°. Není jim to však pranic platné, protože jejich zrak je velmi špatný, podobně jak to známe u  pavouků. Svoji skoupost v kvalitě tohoto smyslového orgánu jim příroda bohatě vynahradila jinde. Jsou extrémně vnímaví zejména k vibracím, jejichž čidla se nacházejí na nohách. Při páření spojeném se složitým namlouvacím rituálem dávají samci všanc svůj život, protože riskují, že budou pozřeni samičkou. V případě jejich rozmnožovacího aktu se nedá mluvit o žádných velkých intimnostech. Vše působí hodně odosobněle. Považte, že při rituálním námluvním tanci si samička určí, zda samečka považuje za vhodného otce svých dětí. Teprve poté sameček vypustí své spermie na zem a následně na ně samičku natlačí, čímž dojde k oplodnění. Samice rodí živá mláďata, která pak nosí na zádech. Pokud spadnou, mají smůlu. Matka je bez zaváhání slupne.

V těchto souvislostech nás tedy jistě nepřekvapí jejich samotářská povaha – vzájemně se sobě vyhýbají, a když už se setkají, nejde zpravidla o žádnou selanku. Jdou zkrátka jeden druhému po krku. Pustina, poušť, kde není žádný život – to jsou běžné kulisy jejich existence. Mají obrovskou sílu, již dokazují také tím, že hloubí ve ztvrdlé půdě až metr hluboké díry, které jim slouží jako úkryt. Říká se o nich, že na svém těle chráněném krunýřem unesou až stonásobek vlastní hmotnosti. Jsou pověstní svou schopností překonat a zvládnout i to, co na první pohled není úplně k žití. Bez potravy a vody přežijí až 9 měsíců. Dokážou předstírat, že jsou mrtví, a tím se vyhnou útoku. Mnohé z typických rysů štíra pak nacházíme i u člověka, který je v obraze tohoto léku a jemuž tedy podle zákona podobnosti může lék pomoci při řešení nejrůznějších potíží.

Za zmínku stojí také symbolika štíra, která je odedávna spojována s temnotou, smrtí, zlem, podsvětím, ďábelskými silami. Do tohoto konceptu zapadá rovněž zvířetníkové znamení Štíra. To je tradičně spojováno se smrtí, transformací, nevratnými změnami. Jedná se o znamení typické překračováním hranic, zájmem o vše tajemné, skryté, nedostupné, zakázané, temné, nebezpečné, děsivé a lákavé zároveň. V tarotu pak nacházíme četné analogie u karty s číslem XIII, z níž na nás „nečekaně“ vykukuje název Smrt.

Symbol štíra patřil mj. k atributům egyptské bohyně Selket. Byla označována jako ta, která paralyzuje hrdlo, převádí lidi ze života do smrti, vítá zemřelé v říši mrtvých. Považovali ji za ochránkyni a strážkyni mrtvých a artefaktů spojených s mumifikací, které se ukládaly v kanopách. Jméno této bohyně (přepisované též jako Serket, řecky potom Selkis), které celé zní Selket hetyt, doslova znamená „Ta, která přiměje hrdlo dýchat,“ a odkazuje na její schopnost dech nejen dát, ale i odejmout – jelikož se jednalo o bohyni spojovanou především se štíry, mohla být mocnou ochránkyní, ale také nebezpečným nepřítelem. Díky spojitosti s dechem byla ovšem také spojována se vzkříšením a znovuzrozením.

Když si všechny tyto symboly spojíme, vyjde nám sice komplikovaný, těžký, temný a náročný obraz, o který asi nebude moc velký zájem v případě, že bychom snad měli na výběr. Na druhou stranu (nejen díky výrazné převaze syfilitického miazmatu) v sobě tohle všechno skrývá úžasný transformační potenciál, schopnost přežít a vyhrabat se i z hodně těžkých a fatálních patologií. Nic zkrátka není jenom černé, nebo jenom bílé.

Mentální obraz

Zatím nejucelenějším zdrojem poznatků k tomuto léku je pro nás proving Jeremy Sherra. Najdeme v něm následující témata a charakteristiky:

• Téma agrese a nepřátelství.
• Pocit, že je prastarý.
• Neustálý pocit ohrožení, nebezpečí, pocit, že je úplně sám, jediný člověk na Zemi.
• Představa, jako by lidé byli úplně jiná rasa než oni sami.
• Téma zabíjení a uniknutí smrti, předstírání smrti.
• Emocionální chlad, emoce jsou nepozorovatelné, netransparentní.
• Mohou pohrdat sami sebou a také jinými lidmi.
• Kritický, připadá si zneužívaný, cítí nepřátelství k lidem.
• Vzteká se na své děti a rodinu.
• Chce zabít manžela (- lku) a děti.
• Téma smrti je všudypřítomné.
• Mohou pomáhat lidem s přechodem na druhý břeh – smrt je neděsí, nebojí se jí, znají ji, poskytuje jim útěchu.
• Sklon k sebepoškozování – pacient tím demonstrativně ukazuje, že je zraněný, někdo mu ublížil. Jedná se vlastně o jakýsi způsob vytažení na povrch něčeho, co je skryto, nepoznáno a často nepojmenováno hluboko pod povrchem, tam, kde to nikdo nevidí (často ani samotný postižený).
• Hrůza, panika, strach, jako by byl konfrontován s něčím strašlivým, jako zasvěcení do nějakého temného kultu, jako nějaký temný rituál, je to horší než okamžitá a rychlá smrt.
• Velká ctižádost, soutěživost a podezřívavost – podezírají ostatní, že je chtějí shodit a zabránit jejich uznání, které si zaslouží.
• Pocit, že jsou obětí, protože je druzí zneužívají.
• Linda Johnson o štíru napsala: „Útok je prostě obranným gestem nezbytným z důvodu jejich zranitelnosti a kvůli tomu, že je ostatní pronásledují a zneužívají.“
• Podobně jako pavouci jsou přecitlivělí k doteku (fyzickému i psychickému), ale ve své reakci na podobně nepříjemný podnět nejsou tak otevřeně nerudní a nepřátelští jako pavouci. V jejich projevu je cosi sofistikovaného.
• Téma tajemství – něco skrývají.
• Mohou být až geniální, vnímají vše, co nefunguje, odhalují slabiny a citlivost druhých a jsou schopni je mistrně využít proti těm, které považují za své soupeře, nepřátele.
• Pocit nereálnosti, blud, že všechno je nereálné, jako bych byl ve snu, pocit odpojení, odcizení.
• Tendence skrývat bolest.
• Pocit, že svět je jako obraz, jako film.
• Pocit, že s lidskou rasou nemá nic společného, ale může být hůř, může ztratit spojení sám se sebou, odosobnění.
• Nedůvěřivost, neschopnost navazovat přátelství.
• Užitečný lék také pro autismus.
• Velmi zřejmé syfilitické miazma.

Fyzické symptomy

Jed štíra má povahu neurotoxinu a průběh otravy tímto jedem může napovědět, které problémy bude schopen lék z něho vyrobený léčit. Po uštknutí nastupuje extrémní bolest, ostrá, pálivá, rychle se šířící po celé zasažené končetině. Následují potíže s dechem, nauzea, zvracení a paralýza. Dále patří do obrazu léku problémy s očima (chronický zánět doprovázený úporným slzením a výraznou fotofobií), silné bolesti hlavy (zejména tlaková bolest v oblasti spánků), či předčasná kazivost a ztráta zubů.

(V článku byly použity poznámky z přednášky Dr. Philipa Baileyho konané v Praze 12. – 13. 3. 2016.)