AKTINOIDY – Plutonium a plutonský tranzit z pohledu homeopatie

Před několika lety jsem poprvé stanula tváří v tvář čítankovému obrazu léku Plutonium. Tím obrazem byl neutěšený stav mého syna, který tou dobou prodělával hodně dramatickou ataku autoimunitního onemocnění. Tehdy jsem se k popisu léku dostala v knize Patricie Le Roux Radioaktivní substance v homeopatii.

Nemám zde v úmyslu popisovat synovu tehdejší anabázi, možná z pověrčivosti, abych nezakřikla jeho aktuální velmi uspokojivý stav. Nicméně za zmínku určitě stojí pozadí, na němž se jeho nemoc vyvíjela, protože velmi dobře koreluje s poznatky, jež se k nám, posluchačům dostaly na nedávném semináři SAKH ústy zkušených německých homeopatů Hanse EBERLEHO a Friedricha RITZERA. Ti mj. poukázali na to, že pacient v obraze některého z aktinoidů může ve svém životě řešit cokoli, co náleží periodě uhlíku, křemíku, stříbra …, ale vždy je v daném tématu přítomen jasný zlom ve spojení s rozpadem, destrukcí. A tak se může stát, že v jisté fázi bude pacient potřebovat některý z aktinoidů, i když u něj v minulosti působilo léčebně např. Natrium muriaticum.

Prvním lékem, který kdy syn dostal od homeopata, bylo právě Natrium muriaticum, přičemž tento lék na dlouhou dobu otočil úroveň jeho zdraví i kvalitu života o 180°, samozřejmě k lepšímu. Později potřeboval léky z periody zlata – Aurum metallicum, Mercurius, předepsán byl i lék ze skupiny lantanoidů a Haliaeetus leucocephalus z ptačí říše. Každý z léků vždy na nějaký čas stav zlepšil, stabilizoval. Nicméně k zásadnímu zvratu k lepšímu došlo až po kontaktu s Plutoniem.

Nevzpomínám na tu dobu úplně ráda. Syn pak dodatečně, až byl z nejhoršího venku, navštívil astroložku. Ta, když spojila jeho nativní horoskop s tranzity, možná s troškou nadsázky prohlásila, že „když přežil tohle, přežije už všechno“. Měla zde na mysli několik let trvající plutonský tranzit jeho hustě obsazeným prvním domem. Když to zkrátím, šlo o několik let trvající období, kdy se střídavými úspěchy a relapsy čelil zmíněnému onemocnění. Autoimunitním onemocněním se někdy také říká autoagresivní. Vnímám tohle označení jako velmi přesné, protože víc než cokoli jiného vystihuje jejich podstatu. Veškerou agresi, vztek, negaci, které člověk nedokázal zpracovat, vybít a ventilovat navenek, obrátí proti sobě, proti vlastnímu tělu i svému vnitřnímu Já. Jenom podotýkám, že v době, kdy jsme se obrátili k Plutoniu, jsme o plutonském tranzitu neměli ponětí!

Vedla jsem pak debatu s astroložkou o smyslu podávání homeopatických léků, když víme, že člověk prochází z pohledu Univerza takovým „masakrem“. Logicky se totiž vkrádá myšlenka, že když je to tam nahoře takhle nastaveno, že mu v tomto období nepomůže „ani svěcená.“ Byla jsem ujištěna, že tomu tak není. Vhodně zvolené léky mají velkou moc, i když se v daném čase zcela nedaří odstranit všechny projevy nemoci. Když bychom to chtěli pochopit, bylo by třeba trošku hlouběji porozumět plutonskému tranzitu.

Když se totiž potkáme s Plutem, zpravidla nás ovládne pocit, že čelíme mocným, neviditelným silám, které nejsme s to zvládnout. Ocitáme se v konfrontaci mezi silami života a smrti. Drtí nás cosi, co je velmi neosobní, cyklické a instinktivní. Je to vyšší vesmírná síla, která se vymyká našemu chápání i kontrole. Naše Já je při tranzitech Pluta natolik ochromeno, že není schopno se rozhodným způsobem projevit. Pluto od nás často vyžaduje, abychom trpělivě snášeli, co se s námi děje.

Když nás ovládne pocit bezmocnosti, můžeme na to reagovat různými způsoby. A tady právě na scénu nastupuje správně zvolený homeopatický lék. Bez něho by na vzniklou situaci pacient mohl reagovat tak, že mu to v konečném důsledku ‚podtrhne nohy‘ či dokonce ‚zlomí vaz‘.

Pacient může například zvolit agresi a vztek (obrácené jakýmkoli směrem), a nastoupit tak cestu destrukce a sebedestrukce. Jinou reakcí je sebelítost a ukřivděnost plynoucí z pocitu, že jste se stali nevinnými obětmi situace, osudu či čehokoli jiného. Další možnou reakcí může být urputná snaha získat nad vzniklou situací kontrolu, což jistě chápete, že je v případě plutonského tranzitu zcela nereálné. Ale (např. pod vlivem vhodného homeopatika) je možná i jiná reakce – pacient s klidem přijme to, co se právě děje v jeho životě, byť se v tom nemůže cítit komfortně, ale nahlíží celou situaci tak, že tohle všechno má z hlediska dlouhodobější perspektivy svůj význam a je toho třeba, aby se člověk mohl posunout výš a dál.

Nakonec schopnost ponechat věcem volný průchod může být jedním ze znaků zralé osobnosti nezatížené projevy ega. V tomto směru nás může plutonský tranzit směrovat k větší pokoře a může nás naučit přijímat důstojně a s důvěrou to, co nedokážeme změnit. Můžeme se naučit, jak to nechat být, místo abychom se snažili mít za každou cenu všechno pod kontrolou. Může nás to naučit důvěřovat něčemu, co nemůžeme vidět. A můžeme se naučit to snášet, protože nic jiného nemůžeme dělat. Tím, že to snášíme, zbavujeme se své pýchy a objevujeme, co je v nás nezničitelné. Učíme se, jak přežít a jak vyčkávat. Můžeme při tom také uvolnit zablokovanou energii nebo se zbavit jedu, který v sobě hromadíme a uchováváme často už od dětství.

A díky (nejen) této zkušenosti už vím, že i když se v daný čas nepodaří homeopatickým lékem vyřešit vše úplně bezezbytku, umožní nám důvěřovat proudu, nechat se nést, necukat se, nekopat, protože v opačném případě se můžeme mnohem snadněji stát obětí skrytých spodních proudů, z nichž není návratu.

Doufám jen, že článek v čtenáři nevyvolá dojem, že plutonský tranzit si bude i u jiných pacientů říkat o Plutonium. Vždy je třeba vybírat lék podle konkrétních symptomů a pacientova způsobu reakce na nemoc. To jenom v tomto případě se to tak „hezky“ sešlo.

 

 

 

 

Jak se objednat?

606 656 289, 702 042 323